Tenkrát, když bylo synovi asi tak
pět let, možná o fous méně, více
se tančila lambada, a ta maličká
cikánka, zrovna tak mladičká
a už celá žena, boky, rameny
neexistujícím poprsím
kroutila na dětském karnevalu
až se tajil dech. Můj syn tam byl
pokud to stojí za zmínku
za kašpárka. Dnes obtloustlá
se svým zcela opilým otcem
na nádraží, kam jsem
vyprovázela syna, se trápila studem.
Taková bývala překrásná. Chudinka
přisnědlá, příliš zranitelná.
A syn byl vděčný
že jsem ho před slečnami
na peróně
nechtěla políbit.
Opilec mu byl lhostejný.
To on mi řekl: To byla
Jiřinka Piskačová.
Řekl ze zvyku
Jiřinka. Tuším
že mám
laskavého
syna.
Zdá se mi, zdá se
že zem se kolébá více
než moře. Lampy jsou
opilí námořníci, zapomněly
ve dne vyhasnout. Teď pššttt
už nezpíváme
své písně opilé. Domy se
do široka rozkročily
aby ustály
vlny přívalové
a náš dům si na zimu
obléká kabátek, nezmrzneme
jak trnky na stráni.
Moje zrzavá vnučka
po čtrnácti dnech, kdy jsem ji
neviděla,
nejdříve nejistě
pozoruje mou neznámou tvář
a pak rozzáří se
tím nejkrásnějším úsměvem
líbám ji na čelo, na tváře
do vlásků voňavých
a nad rtíky jsem jakousi
podivnou vláhu slízla. Tak
tomuhle se říká štěstí.
No a co, je moje.
Překrásná. Kolébavá.
Už jako člověk
ke mně přišla.
Na vlastních
nohách.
A zeť mi uvařil něco
hrozně nóbl
je to kuchař k pohledání
ale lidičky, když vařím já
má to šťávu a má to grády.
Prý pravá svíčková.
A k tomu nějaký sladký
fujtajblový zázrak
k napití. A nestihla jsem
volbu nového předsedy
našeho muzikantského
sdružení. Bude to
Zdeněk. Ale prý doufá
že mu v tom budu
pomáhat. Jestlipak jsem se
z toho vyvlíkla? Mohla jsem být
napěněná pivem, úsměvy kamarádů.
Kurnik, i po nich se mi
stýská. Život je samé
stýskání.
Na čele statek, pole
srdce na moři kolíbáš
vlasy ti pročesává vichřice
která přišla
odněkud z hor
však tvé nohy
otrocky
vrací se
do toho drzého
čubčího města.
No, a k tomu ty hloupé
nohy přece mám
aby se vracely
jak kolovrátek
pořád k té jedné
notě. K jednomu
vyznání.
|
|
Okeya 
Smykač 
apendyks 