Jsou to přesně dva měsíce           co jsi zemřel.
Umřela jsem nad Tvojí fotkou
z těch stovek co mi tu zbyly         mám tuhle nejradši.

Vítr rozbil okno, lekla jsem se       jakobys´měl přijít
a já sladce zmožená                            usínám v slzách.

Je to přesně pár hodin                       co Tě uložili do země
a já, minula jsem popelník s Tvojí poslední típlou cigaretou.
Poslední dobou jsi je                                   nikdy nedokouřil.

Nenáviděla jsem Tě                             když jsi chodil domů
bez sebe a řval na mě, že naše dcera bude to nejkrásnější dítě světa.
Milovala jsem Tě                                 když ses k ránu vypotácel z postele
a zakopl o kytaru.

„Zemřel, protože se stal tím, čím pohrdal.“