Naše nakladatelství pravda nepatří k vyhlášeným intelektuálním svatostánkům a většina naší produkce je víceméně komerční - přesto jsme v uplynulých cca pěti letech vydali celou řadu prvotin českých autorů a ve spolupráci s Obcí spisovatelů i řadu děl renomovaných tuzemských spisovatelů. Mnoho knih jsme také vydali ze staré známosti lidem z okruhu našich spolupracovníků; od začátku bylo jasné, že na nich nelze vydělat, přesto jsme projekt realizovali.

Vzhledem k tomu, že výrobní ceny jsou stále vyšší a distribuce si také odkrajují dosti podstatný díl (na některých titulech má distributor až 50% zisk), přišli jsme s projektem malonákladových knih, tzv. Print on demand. Tato technika, při níž si vnitřek knihy děláme sami a platí se pouze za vazárnu umožňuje vytisknout knihu v nákladu 10 - 500 ks za velmi příznivou cenu. Pokud by takto vydaná kniha měla na trhu úspěch, další vydání by šlo již přes klasickou tiskárnu, kde se nevyplatí tisk méně než 1500 ks. Kniha vydaná v "POD" ovšem na rozdíl od klasického samizdatu obsahuje ISBN, čárový kód, v ceně služby je redakční úprava, event. konzultace s odpovědným redaktorem - jedná se o regulérní KNIHU.

Když jsme s projektem přišli, naivně jsme se domnívali, že ty desítky, stovky literárně angažovaných osob zajásají nad možností publikovat veřejně a projeví o ni zájem. Jaké však bylo naše překvapení, když zájem projevili výhradně autoři již renomovaní (členové Obce spisovatelů) a mladá generace ani prd. Pokud mne neklame paměť, ze všech tří literárních serverů se ozval JEDEN člověk.

Samozřejmě jsme přímo oslovili vedení Totemu, Literry i Písmáka. Předložili jsme jim následující nabídku - server zveřejní tuto možnost publikace a každý, kdo se na základě této "akce" přihlásí, dostane na výrobu knihy slevu; zároveň obdrží určité procento i server. Opakuji, že výroba je LEVNÁ. Nejednalo by se tedy o žádný obrovský příjem pro server, ale ve větším množství lze hovořit o poměrně zajímavých peněz prakticky bez práce. Námi předložená nabídka se sice líbila všem - nebo to alespoň tvrdili - nicméně skutek utek´ a více něž dva měsíce po podepsání jediné smlouvy na inkriminovaném serveru stále žádná nabídka nevisí.

Logicky se proto musím ptát - chtějí dnešní začínající autoři opravdu publikovat tiskem, nebo jim stačí internet se svou "interaktivitou"? I mezi rukopisy, došlými poštou, převažují práce autorů dříve narozených. Je mi jasné, že klasický proces publikace, kdy je třeba někam doručit rukopis (který, upřímně řečeno, v mnoha případech ani nikdo nepřečte, maximálně jej prolistuje) a pak buď čekat nebo se neustále připomínat jako kokot není příliš ducha povznášející. Pokud snad někdo spoléhá na to, že bude na internetu "objeven" nakladatelem, který přijde s nabídkou sám, je maličko naivní. Žádný nakladatel nemá čas prokousávat se tunou balastu, aby objevil perlu, zejména pokud jde o poezii. Co se týče prózy, tam určitá malá naděje existuje, ale i tak bych na to nespoléhala. :o) Přitom jen v minulém roce vyšlo několik knih autorům, publikujícím na webu.

Vím o třech prvotinách, které jako nakladatel i čtenář považuji za zajímavý počin - jsou to knihy Filipa Sklenáře "Červené dlaždice", Maxe Bubakoffa "Okolnosti smrti S. H." a Čekanky Učekané "Děti zabíjejte rychle".

Zajímalo by mne tedy, jak to vlastně s tou chutí publikovat je. Pokud si autor chce vydat knihu sám a obrátí se na klasickou tiskárnu, bude ho to stát poměrně dost peněz, protože malé náklady jsou v takové tiskárně drahé a jako jednorázový zákazník, který pro tiskárnu není atraktivní, žádnou slušnou cenu "neuhádá". V POD je cena podstatně nižší a díky našim mnohaletým zkušenostem se pochopitelně dostane daleko snáz ke čtenáři, neboť spolupracujeme se všemi významnými distribučními společnostmi. Nicméně zájem vlažný, ne-li vůbec žádný. To má pak člověk celkem po chuti dělat něco pro autory, když vidí, že autoři nemají zájem dělat něco sami pro sebe.

Nevím, jestli si autoři myslí, že by měli být za vydání knih spíše sami honorováni, než aby sami platili, byť málo. Je-li tomu tak, ráda bych je ujistila, že pro nakladatele je výroba knihy, které se neprodá alespoň 1000 ks ztrátový podnik a dotovat věčně svého koníčka nelze, nechce-li prodělat kalhoty. Navíc jako autor prvotiny těžko dostanete nějaké peníze předem, max. nepatrnou zálohu, spíše však procenta z prodeje, která při prodané stovce kusů tvoří takové malé kapesné pro žáka druhého stupně ZŠ. Je to opravdu zvláštní. Člověk by si myslel, že jsou tu stovky lidí, toužících po publikování, a ono houby.

Čímpak to je?