Prolog |
|
lidskej žbluňkot |
na krajích laviček žbluňkají lidé, žbluňkají nejvíce o sobě samých, kvákají častokrát o životě očních víček, jak by se mohly mít nebýt nás tady. rozjetí, rozmačkání, rozsednutí neznaly by, měli by život jeden barevný sen, a sen by pro ně byl v černé noci jen jeden dlouhej bílej den
tak by se nemohly mračit na lidi šklebit do světa tvářit na sebe křičet na tebe myslet na žáby, zpívat vokály, plýtvat slinami pliváním na brejle lákat řasami mrkat na nebe
..mohly by prostě dělat, co by samy chtěly... |
|
Epilog |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Lady Manon', 05.05.2006 10:53.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|