| Nepřines Tě čáp, to už vím,
ty jsi náš Vláďa co srandu má rád,
vždyť já o tom sním, že zase půjdeš na jevišti stát,
proto zůstávám tu s Tebou,
Navěky budeš v našem srdci uzamčený,
chci říct tou větou, že navždy Vláďo, zůstaneš náš.
Ty si náš Vláďa, jsi náš Vláďa,
domů chodíš, když všichni spí,
jsi tak kouzelný člověk,
co nám dává chuť se smát.
Chtěla jsem vždycky mít rozum Tvůj,
a v tomhletom nikdy nepolevit,
vědět, že jsi jen svůj
já chci teď též sama sebou být,
a jak plynul čas tak i já
v Blesku Tě bráním radost z toho máš,
prosím odpusť mi, že nebránila jsem Tě dříve,
vrátila bych čas.
Ty si náš Vláďa, jsi náš Vláďa,
domů chodíš, když všichni spí,
jsi tak kouzelný člověk,
co nám dává chuť se smát.
Byl jsi malý dítě
a pořád sis jen hrál,
vzpomínáš jak zpíval si Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?
Poté co s radostnou tváří chodívals pozdě spát,
život jen utíkal a všichni pochopili
koho na světě máme nejvíc rádi,
jsi to ty Vláďo !
Ty si náš Vláďa, jsi náš Vláďa,
domů chodíš, když všichni spí,
jsi tak kouzelný člověk,
co nám dává chuť se smát.
|
|