do automatu na štěstí jsem vrazila úsilí a kus života a ten pokaženej krám mi vydal úplně jinej startovací balíček... ke všemu nevrací drobný!...a tak do něj bouchám a neohlížím se za sebe, protože už dávno se neohlížím ani na sebe... bouchám tak urputně jako ty boucháš na moje dveře, když já si zrovna tolik přeju abys jen lehce zazvonil...
to se pak hrneš dál bez pozvání a já vím, že svědomí sis pro dnešek zapomněl doma (už zase!) protože slyším tvoje vyznání lásky vroucně šeptané lednici... všem mým jogurtům i tomu plesnivýmu sejru se vyznáš ze své tvrdé lásky ke mně....
prostě mě potřebuješ a já se úlevně chytnu kliky tvýho flašinetu... (nikdy nepochopím, proč ten krám pořád nosíš sebou) a zase se nemohu sobě podívat do očí... protože zrcadlo je zamlženo horkým dechem dvou lidí, kteří si hrají na cizí a taky na třetího... a zuřivě odháním své vtíravosti a ty všechno zkazíš svou velkou dlaní a stehnem napasovaným v džínách tak nebezpečně, že se bojím, že prostě povolej a tvoje stehna se rozletěj k mému pramálo překvapenému klínu tak naléhavě... a vím...v tu chvíli bezpečně vím, že jsi jenom chlap, protože já jsem jenom ženská... a těm se nelze beztrestně otírat o jejich roztřesená stehna... a v ložnici hustym vzduchem prořezává se ke stropu dýmek....z tvý cigaretky… ten nažloutlý baldachýn zase chce násilnit palety všech mejch zneužitejch a zneuznanejch malířů...vždyť malovat je třeba (a penis posílá polibky podlaze).... už zase rozhazuješ svoje lentilky... tak tě na chvíli zapomenu sytě fialově nenávidět… a zrudnu, jak se přistihnu téměř slyšitelně zašeptat, že to bylo dobrý… fakt dobrý... a modrám na stehnech, protože tvý dlaně jsou opravdu velký... (a penis nelíbá pokaždé podlahu) a taky! kdy se mi poštěstí souložit pod baldachýnem a kdybys teď odešel tak zezelenám zlostí... přestože flašinet nepotřebuju a ucamranou paletou nedisponuješ... no tak...rozfoukáme ten baldachýn a je mi fuk, kdo z nás je tu použitej a kdo k nepoužití... stejně tě vystrnadím ze svého klína a od své lednice... a na dveře těsně nad tvou vůni (jazyk marně držím za zuby) lípnu přespříliš milosrdné nepravdy...
|