jo, to já nevím, každá má něco do sebe a každá je jiná. Zatímco jedna čte mě, druhou to nezajímá. Ta třetí zase v dálce je a ač mě to k ní táhne, přes fjordy nejsou koleje, to pendolíno zrádné.
Však každé z nich jsem stačila do srdce dýku vnořit.
První, ta krásná je, jak rozbouřená řeka, a když se na mě usměje, do srdce přímo vtéká.
Ta druhá vnímá moje psaní, a od západu do svítání plna myšlenek svých jest, na mou věru,na mou čest.
Třetí ve Finsku teď dlí, neb minout souzeno nám bylo, když čekala jsem na ni v Praze, tenkrát trochu mrholilo.
Ať stalo se, co stát se mělo, a rány teď odněkud zdola... která to u mě vyhraje... Fanta, Sprite či Cola?
|