Ráda bych upozornila p. t. laskavé čtenářstvo, že se na pultech knihkupectví právě objevil druhý díl příběhů Harryho Trottela nazvaný

HARRY TROTTEL A TA JEMNÁ TENATA


koštuje pouhých 199,- a je podstatně vtipnější než "jednička". A taky je to útlejší svazeček, který se líp vejde do kapsy nebo do příručního zavazadla.

Malá ukázka:

K ránu Harry konečně na chvilku zavřel oči. Spal neklidně a divoce sebou zmítal na lůžku. Probudil ho jakýsi vzdálený lomoz a křik. Vyskočil z postele a zamířil k oknu. Na dvoře se míhala světla pochodní a několik hřmotných postav v černých kápích vleklo zmítající se tělo k obrovskému černému náklaďáku. Vlečená hmota se zoufale bránila. Vzduchem létaly suspenzory jako velcí noční motýli.

„Odvážej ti kamaráda,“ ozval se mu kdesi u kolen pištivý hlásek.

Byl to Bobby. Opíral se loktem o stěnu pod okenním parapetem a soustředěně přežvykoval betel.

„Jakýho kamaráda?“ podivil se Harry.

„Hadrina,“ vyplivl skřítek rozžvýkanou hmotu a vyškrábal se na parapet. „Maj s ním co dělat, i když je nacpanej bromem jak husa šiškama. Zírej na to! Copak je asi to malý, kulatý, chlupatý a krvavý, co teď proletělo těsně kolem okenic?!“

„Bene,“ zatřásl Harry kamarádem. „Bene, vstávej! Hadrina někam odvážejí!“

„Cože?“ protřel si Ben rozespale oči. „Kam kdo vyváží hadry?“

„Hadrina,“ opakoval Harry rozechvěle. „Někam ho vlečou. Chtějí ho odvézt ze školy pryč! Musíme tomu nějak zabránit!“

„Tomu nemůžete nijak zabránit,“ děl nevzrušeně skřítek. „Je stanný právo. Ty vado! Už udělal ze tří těch bouchačů sopránisty! To by byla posila pro školní chlapeckej sbor!“

„Proč ho odvážejí?“ zeptal se Bobbyho Ben.

„Je to součást plánu,“ odvětil skřítek. „Plánu, na jehož konci bude tadyhle chudák Harry čuchat k fialkám už jedině zespod. Já jsem ho varoval. Nedal si říct. Teď už je pozdě.“

„To je všechno, cos mi přišel říct?“ prskl Harry.

„Víceméně,“ přisvědčil skřítek. „Ale hlavně jsem přišel skrzevá tu neproplacenou směnku. Dvě směnky teda, abych byl přesnej. Tvý dny jsou prakticky sečtený a já bych dost nerad přišel o svý peníze.“

„Nemůžu ti zaplatit,“ pokrčil Harry rameny. „O můj účet se stará Hadrin. A jak to vypadá, hned tak se do banky asi nedostane.“

„No dobře,“ podrbal se Bobby na srstnatém oušku. „Přihlásím se vo to, až se bude projednávat dědictví.“

„Proč odvážejí Hadrina?“ opakoval znovu Ben. „Co je to za plán?“

„Jsi zbytečně zvědavej,“ usadil ho skřítek. „Kdo je moc zvědavej, bude brzo starej. I když konkrétně ve tvým případě by to znamenalo, že zestárneš tak do tejdne. Pak by se dalo říct, žes umřel sešlostí věkem.“

„Já taky umřu?“ podivil se Ben.

„Když se kácí les, lítají třísky,“ přikývl souhlasně Bobby. „Máte to, hoši, oba spočítaný. Asi bych měl říct, že je škoda vašich mladých životů, ale to bych kecal. Není mi jich líto ani trochu. Jste nevděčný spratci, zejména ty, Harry. Jeden riskuje vlastní krk, aby ti zachránil existenci, a ty mu ani nejsi schopnej uhradit provozní náklady. Kdybys byl dospělej, dal bych tě k soudu. Jenže to by mi stejně nebylo nic platný, protože britská justice není tak pružná, aby ten případ stihla do tejdne uzavřít, a víc času ti nezbejvá.“