Má zatmění  pocházejí z nevědomosti
prolamuji hráze
vodou se nechávám unášet
a je mi dvacet

Dvacet
nebo dvacet miliónů let
Tyto otázky se stejně netýkají smrti
v krajích kde se toulám
nemají slova nejmenší smysl
Zatínám zuby abych se neroztrhla
                                      nezvracela
                                      neplakala
z přemíry vědomí
ze soucitu

Ptám se
jakou rychlostí rotovala Země v archaiku
s klidným svědomím přeskakuji
miliardy let
jako nepolapitelný vír usazený do jediného bodu
stálice působící zmatek v čase a pohybu
v tisícině sekundy na tisíci místech prostoru
v životě
jen maličko vzdálená od sebe 

Objevuji zkratky
spojnice mezi érami
průchody se urychlují
před očima zmítá se Země v porodních bolestech
obloha do ruda zbarvená se trhá
hromy a blesky
půda se chvěje touhou proměny 

Široký, široký oceáne
dovol mi smočit
konce prstů ve tvých rozbouřených vodách
Bylo mi dáno vidět ještěry
kvílící za soumraku
útěky
krvavé boje o přežití
Jak mám žít s žábry belemnitů v dnešním světě ?
Zmítám se v čase
popírám
vážím
směřuji k nekonečnu

Široký, široký oceáne vlastní duše
zastav své běsnění
pevnina není na dohled
láva se rozlila do mých plic
Nemohu vyzradit vše co cítím
už nikdy bych nepromluvila
zbytečného slova

Vrahu
obejmu svá kolena
než proletím přísluním
uběhne ještě mnoho času
a pak
si zmizím z dohledu