| Prolog |
|---|
|
| Datel |
Večer se měním v datla.
Vábena věčným světlem,
usedám do větví z umělé hmoty.
(Světlo je jen elektromagnetické vlnění,
které vyvolává zrakový vjem.)
To světlo je moje naděje.
Nesnáším ho.Cítím se líp zabalená v temnotě.
V poslední době je však temnota dražší.
(Měsíc teď prodává metr za 34,-
s přirážkou za manipulační poplatky)
Sedíc na větvi a s propiskou v pravém pařátku
sepisuji věty tolikrát napsané náctiletými děvčátky přede mnou.
Občas vzhlédnu a zachytím ten pohled.
Světlo mě pozoruje, jako já jeho.
(Světlo je jen elektromagnetické vlnění,
které vyvolává zrakový zkrat)
Jednoho rána,
po noci probděné na plastikové větvi,
zalehnu do postele.
A až se za patnáct, možná dvacet let probudím,
Budu šťastná.
Budu mít hodného muže, psa a kopu dětí.
Celou mě zaplaví světlo podzimních večerů.
(Světlo je jen elektromagnetické vlnění,
které vyvolává zrakový klam.)
Mou pochmurnou ptačí minulost mi bude připomínat
jen plastiková větev u mě v ložnici.
(Poločas rozpadu plastu je 4 000 let)
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Antifedhaw', 26.04.2005 17:02.
| Názory čtenářů |
25.02.2007 13:07
 Janest 
|
ja som skôr na iné básne, ale v pohode je to |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
1