Vzpomeň si

hádali se jak koně

o to, kterým směrem

trčí ven ouška hrnků

z blbé kredence

v hospodě jí žmoulal ruku

nechala se

mrkala po straně

na Jozku, Františka

taky na mě

jednou na dámském záchodě

veliký křik, vběhl tam za ní

sahal jí pod sukni

prudký jak nevole

ten stud, když vyšla

vymetala pavouky z prostoru mezi okny

zatraceně, zase je jaro

a všechen sajrajt

je jaksi více vidět

ležel na kanapi

a jestli nezcepeněl

leží tam doteď

ona spávala s polštářem na hlavě

být sama

chráněna

před světem

jeho dechem

před svýma očima

jako by vůbec

mohla utéct