Vím že už jenom říct mandlová obloho se smutným pohledem dovnitř skrze a pak až do ostrých konců cítím jak se ve mě promíchávají všechny potřebnosti proto tu stojíme bosýma nohama na skle a kolíbání ze strany na stranu nám imituje život abychom mohli společnýma rukama zaklánět hlavy mrtvým kteří se chtějí ještě jednou podívat domů |