Stehy

Až budou chtít
moje boty,
půjdu bos.
Až ohlodají
maso,
nabídnu jim
kost.

-

V lidské blízkosti,
kosti o kosti,
moucha na niti oběšená.
Žárovka jen na dvou drátech,
rány sšité stehem na steh,
zánět plic.

Světlo chytám do sítnic

-

Světlo z vitráží
vidí,
jen oči živých
v chrámu.
Příliš težké závaží,
příliš úzkou hranu
víry
a jen ten,
kdo nebojí se pádu,
najde vratkou
rovnováhu.

-

Do mého baru
vedou létající dveře.
Létají z nich hosté,
půllitry,
uplakané ženy.

Ty jediné se ohlédnou.

-

Čas je to, co chybí,
touha neohlédnout se zpět,
spolknout slova rybí,
mosty nechat rezivět.

-

Ořu jíl,
na písku jsem dům
postavil.
Dlaní plnou
sel jsem v zahradách.
Koukol,
vlčí mák.
Vše vzešlo.

-

Někdy se těžce je
a po schodech vzpíná,
když duši neseme
a v botách

hlína