absolvoval jsem tramvajovou cestu do nitrožilna města absorboval jsem sám sebe do lavičky v parku sedící socha jamese joyce v dublinu zrcadlí dlaně papírových netopýrů & voskových kormoránů
ranní tramvaj přes celou zemi táhnoucí jantarový destičky vytlučený ze zápěstí do sněhu už zítra bude obloha vydýchávat benzínový vločky /neusínej/ nečaruju do rybníka potápím svoje děti pokřtím tvoje vlasy do umyvadla
Epilog
všechno nejlepší arthure rimbaude tahle báseň není pro tebe
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Mathew', 20.10.2004 18:57.
s absobováním do lavičky si mě potěšil .... rád to pužívám :) v různích vvnitřeních ...
ku* já fakt nevím ... rád bych s tebou souhlasil .. ale oproti tvé ostatní tvorbě se v tomhle netlačím davšem slov a každej řádek mi aspoň jednou dloubne pod žebra ... tahle je čistá Geniáně ... FAKT !!!!! tsss