~*~*~*~*~*~*~*~*~
Marnivá vílo Amálko
( noc se Ti zdá vždycky tak černá? )
slepuju si Tě každé ráno
z bláhových slov
a ty se usmíváš pokaždé stejně
( bláznivá sólistko
kontroverzních národních souborů )
Umíš tvořit tu nejjemnější krajku
(sedíš a očima se ptáš
To jsem utkala já?
Listy Ti padají na ramena
A Ty se nikdy neotřepeš zimou)
Vím, že bys nejradši
držela v ruce
veliký nepřemožitelný štětec
namočený do husté
bílé barvy
abys mohla chodit
a zamazávat všechno tmavé
a taky dva rudé nápisy
( Miluju tě, lásko )
Zavřeme se spolu za světla do černé místnosti
pojíme světové zásoby větrníků
A pak si v klidu promluvíme rukama
o červené látce a děravých světelných signálech
~*~*~*~*~*~*~*~*~
Epilog
Beyond the horizon of the place we lived when we were young
In a world of magnets and miracles
Our thoughts strayed constantly and without boundary
The ringing of the division bell had begun
The grass was greener
The light was brighter
The taste was sweeter
The nights of wonder
With friends surrounded
The dawn mist glowing
The water flowing
The endless river
veliký nepřemožitelný štětec ...a to dál
to se mi ale lííbíí to je takové... hm hm hm... já mám stochutí říct takové jo! ale zkusim to vymyslet nějak líp... přesné? za srdce uchopující?-- sakra to asi bylo lepší to jo... :) ty klišé sou ale hnus! nemam to ráda a vůbec nechápu proč to píšu... sem dneska nějaká mimo domek...