Koupil jsem licence
na čtyři ostrovy.
Ke konci července.

Namísto cukroví,
prý je nezdravé.

Tak je mám pro chvíle,
kdy bývá všelijak.
Nějak víc nemile.
Třeba když padá svět,
nebo se zpozdí vlak.

Na prvním ostrově
jsem si oplotil dvůr.
Večer tam sedávám
a hraju na chilchůr
pro sebe písničky
ze staré pohádky.

Jezdím tam na víkend.
Někdy i na svátky.

Na druhém ostrově
mi hnízdí tučňáci.
Denně jim po práci
nosívám svačinu.
Nejdřív ji rozdělím
pro všechny na tácky
a pak se hodinu
bavíme tučňácky.

Na třetí, který mám
zapsaný do mapy,
si chodím pohladit
žirafy okapi.

Mají nejkrásnější oči na světě. A nejkrásnější řasy,
modelky od Max Factor na ně nemají ani omylem.
Kolotoč, co byl na ostrově předtím, jsem s ohledem
na překročení povolené míry klišé vymazal.

Na čtvrtém ostrově,
kde nikdo nebydlí,
mám svoje divadlo.

S jevištěm bez kulis,
s hledištěm bez židlí.

Když chci,
tak stisknu ON,
napíšu nick a log
a můžu v LCD
přehrávat dialog.

Když nechci,
stiskem OFF
uložím ostrovy.

A víc nic dnes můj nick
o nich už nepoví.