kometě..

Jeřabiny na talíři
a dlouhý bílý závoj slov
a  potom líto mi

že rána netrvají dvě stě let
že nás málo skrývá tenhle svět
jako když vzkřikne černý čáp
a uletí za městskou bránu

Jeřabiny na talíři
a hradby ještě pod mlhou
vzbudit se bojím

černých čápů stále ubývá
a stejně tak i naděje
a létáme, létáme, létáme
stále níž

Z jeřabin na talíři
zbylo jen černé světlo hvězd
a prsten z jantaru

ze střechy hnízdo shodili
a někdo z pušky vystřelil
a na zem se snesl bílý plášť