zase jsme sami
na okraji
havrani
pole přikrývají
kam oko sotva dohlédne
v měsících krami
řeku skryje
pole dne bílou oblohou
už ani nevím kdy
je říje
kolena voda
neumyje
neumím poddat
nikoho
začínám v říjnu znovu línat
vplétám ti vlasy do havranů
do léta spásy
znovu vstanu
už vlastně nevím proč a s kým a -
dnes ještě vítr připomíná
podzim že je a přijde
zima
plynoucí ... ***
dost ptáků :-), ale parádní!!!
*