Jsem ztracená kůže ještě dýchám ještě se chci udusit ve vlastních vlasech
polykat je vlhké aby se jako tenké provázky přichytávaly uvnitř těla a uprostřed mého vlastního vzduchu Sukovaly se zpívaly a zabíjely
Je to milá představa asi tak milá jako kolejepražce kolejevoda parník s dýchajícími zvuky z mostu do vody pohltit odraz
až skočím poletíš se mnou? uslyšíš mě až budu vybublávat skrz vodu tvoje jméno?
Udusit se v cizích vlasech
Bude to krásné až si rozbiju hlavu a moje zčervenají
Epilog
Does anybody here remember Vera Lynn? Remember how she said that we would meet again Some sunny day? Vera! Vera! What has become of you Does anybody else here feel the way I do ?
{pf}
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'LaMere', 05.10.2004 21:54.
Hezká, taková drobně roztříštěná, jako když zaprší. Byť je tam taková ta teenagerovská osamělost (kdo by si nepomyslel na malou sebevraždičku), které chybí přesah... Hezká, hezká, taková drobně roztříštěná.
Lu_Po máš pravdu já si to uvědomila až dneska jak jsem nad tím přemýšlela... asi jakási jednotná inspirace nebo co. ale asi to není dobře. dík mathew vážně? půlroční... to nám to hezky začíná