na nebi povykoval skřivan mez byla horká jako nohy johanky z arku - víš, jak se řekne francouzky „velkej čísburgr“? - ne a je mi to u prdele - vůbec jsi se nezměnila... teda až na ty vlasy katrin pohodila hlavou - chtěla by ses radši bavit o masáži nohou? - cože? o masáži nohou? s tebou? ani náhodou chvíle ticha - proč jsi do toho šla, když tě to nebaví? - mě? mě to baví tak akorát - neni to na tobě ale vidět podívala se po něm pohledem z ledničky na jedy - neměl tu už náhodou bejt? - měl - tak kde teda je? pokrčil rameny - je vychcanej, třeba něco tuší
něžně hladila prstem pistoli - těšila jsem se na něj - seš ujetá - no a? je ti po tom snad něco? - ne - tak drž hubu... nejistě začal poklepávat nohou katrin položila pistoli vedle sebe a položila mu ruku na stehno - čekáš trable? - mam pocit, že něco neni v pořádku - klid, člověče, všechno je v pohodě, hlavně nezmatkuj násilně se usmála zarazil se a ukázal na starý kůl na konci louky, pozůstatek jakéhosi oplocení - támhle je! - to je on? - jo, to je wopi - seš si jistý? - to si piš, že jsem, toho parchanta poznám vždycky a všude podala mu pistoli mačkal spoušť, dokud nevystřílel celý zásobník třísky létaly všechmi směry; vypadalo to, jako jako by stříkala dřevěná krev, jako velká dřevěná vánoční prskavka ulehčeně si oddechl - má dost přehodila nohu přes nohu - opravdu si nic nepamatuješ? - vymyli mi mozek - člověče... víš... problém je v tom, že wopi seš ty - já? podíval se nevěřícně na ni a pak na zdevastovaný zbytek kůlu - ale stejně má dost, hajzlík |