Letěli vedle sebe, soutěživě předháněli jeden druhého, nad hlavami jim zářily hvězdy, do složených očí vál chladný noční vánek. Hráli si spolu, dětsky, skotačivě, bezstarostně. „Vidíš ty dvě světlušky Bzzukůů?“ „Jóóó“ „Ty Bzzukůů … …co je Bzzakůů? …po-po-poleťme je pozdravit…“ „To je skvělej nápad Bzzakůů…“ Slétli o několik stop níže - - teď letěli téměř těsně nad povrchem těch zvláštních řek, těch co netečou, ve dne pálí jako výheň a v noci studí jako led. Lampióny světlušek zářily jasněji a jasněji a byly větší a větší… „Ty Bzzukůů, to jsou ale nějak hodně veliké světlušky… Oslnivá záře je oba pohltila… …Bzzuk už Bzzakovi nestihl odpovědět, Bzzuk nestihl už vůbec nic …
bum…máz bum…máz
Reflektory zhasly, zavřel dveře automobilu. Náměstím panelového sídliště se za asistence pouličního osvětlení rozléhal psí štěkot … chtěl spát … Realizoval kotoul pod peřinou, nudil se, chvíli civěl do zdi, hlavou nechal proudit obrázky po splavu šílenosti jeden skrze druhý… … jen tak - - měl strach - - nemohl usnout - … a přesto vše již snil … Stála tam pod setnutým stromem vedle cihelné zdi, tak krásně smutná tak svůdná… …přistoupil k ní, teď dýchali jeden za druhého zapustil kořeny do jejích rezavých vlasů pil zhluboka pil … ba přímo se opíjel okamžikem …
pociťoval úzkost srdce v jeho hrudi bilo do rytmu běžícího motoru … ještě jeden polibek …
… kurva !!! …nepřichází … to mne snad zabije zítra, snad … … jestli neusnu tak jsem v hajzlu! |