Kde mám plavky,triko,boty…??? /nevěděl kam boty, košili, kalhoty..včera si dal, včera si dal/ /Ticho!/ Máme sbaleno. Ještě křečka /vezeme na prázdniny k babičce/. Teď ještě zda to vleze do auta -/ manželovou poznámku na jak dlouho tam jedem - ignoruji/ Vešlo! Usedám na místo spolujezdce. /sedadlo smrti/ /Ale no tak,Jani!/
Na klín si ukládám stoh papíru – manželovy vypísky z internetu,mapu a hlavně : „ Informace o trase směr Omiš Celková délka trasy: 1032,8km Doba jízdy: 16h:15min “ Zjišťuji, že projedeme celkem 265měst,obcí, vesniček…u každého názvu místa je napsán kilometr a čas jízdy – stačí vynulovat kilometrovník a můžeme vyrazit! /S tímhle nezabloudíme – nejsme blbci/. /Myslíš..?/ /Psst..!/
Vyjíždíme. /Křeček s klecí zůstal na cestě – vracíme se/. Dětí se těší. Máma se těší. Táta se ….. obává, zda cestu zvládne na jeden zátah sám. /máma se taky obává – pokud né, bude muset jet ona../ Preventivně muže nadopuji povzbuzujicími prostředky: Guarana,vitamín C,energetický nápoj, káva… Děti se nadopují Kinedrylem /taky preventivně/ Pak si nachystají budík – za 3hodiny další prášek/to vyčetla dcera z letáčku/ Jedeme k babičce /s křečkem/… Při odjezdu od ní zjišťujeme první „nesrovnalost“ - s touhle cestou se v „informaci o trase“ nepočítalo…! Tzn.Nebudou nám sedět kilometry!! /..a co ,+ - ,hlavně že už jedem/.
Začíná přicházet uvolnění a s ním i dobrá nálada. /Snad jsme na něco nezapomněli!/ Nebe má krásné barvy – růžová, modrá bílá... „Mami, že ten mrak vypadá jako hlava obra..“ volá na mě syn. Hm – má pravdu. Má představivost. V tom je po mě - / tetelím se blahem..alespoň v něčem - jinak je celý táta../
Hranice – Tesco – první zastávka. Nakupujeme jídlo na cestu. A nanuky. /Ten svůj si obzvlášť vychutnávám./ V Lipníku do sebe s chutí nacpu oblíbený rohlík z Tesca se zapečenou slaninou a sýrem /mňam../
Před Olomouci zvracím./čím to asi bude??! Dám si taky kinedryl/
V Olomouci bloudíme. /Měli jsme jet na Brno, né Přerov/ /Teď jsi chytrá !/ „Informace o trase“ už jsou nám úplně na nic – nesedí kilometry.. /No a – alespoň víme jaká města projíždět/
Při hledání správné cesty prosím muže o papír a tužku – musím si začít dělat " zápisky z cest." Muž hledá papír a přehlíží odbočku. Opět bloudíme./Začínají menší dohady…/ Dává mi mapu ať ho naviguji!/já v ní neumím číst!!/ /Je semnou 15let – musí to vědět..sakra/ „Pásala jsem své kozičky….“ - rádio. Smějeme se - nálada se lepší. Syn spí – jedeme dál.
Směr Brno – pohoda- kamiony potkáváme jen v opačném směru – fajn. Stmívá se – nevidím na mapu. Hledám baterku. Muž vytahuje z palubovky světlo patřící na kolo! /drahý, ještě že už není na dynamo - to nevím jak bych rozsvítila!/ /Pšt..Nehádej se/
Jedeme rychle. Koukám na hmyz, který se nám lepí na sklo a vzpomenu si na vtip /víš co proletí broučkovi hlavou,když v plné rychlosti narazí na sklo??Zadeček..!/ /No fuj!/ Usmívám se – ale jen do centra Brna. Opět bloudíme..
V Pohořelicích máme další zastávku. Vyčůrat, pár cviků – a jede se dál..! Po pár metrech syn zjišťuje, že mu na odpočívadle „asi“ vypadl krtek /oblíbená hračka už od mimina/. TRAGÉDIE ! Vracet se nebudeme – hysterický pláč. Před Mikulovem – krtek nalezen.
Mikulov – hranice. Zastavujeme – je 22h – máme 2h náskok – dálniční známka přes Rakousko začíná platit až po půlnoci /no, už vidím, že nás někdo v noci kontroluje/ /Ticho – co kdyby…/ /Mlčím../ Muž se dopuje kávou a úspěšně si ji vylévá do klína. Nadává. /nešika - ještě, že za to nemůžu já/ Konečně překračujeme hranice.
Wien se blíží! |