Po pár pivech ze mně občas vypadne i něco podobného. Při zpěvu písně Jarka Nohavici "Až zítra ráno v pět" to dopadlo takto.
Zítra ráno v pět
Až zítra ráno v pět Přijde ke mě kněz Řeknu mu, že se splet Že měl přijít až v šest.
Epilog
Ono se řekne jedna hodina, ale jak by byla někdy dobrá. Nutno ještě dodat, že na tomto místě se vždy zasekneme a kámoši mi tvrdí, ať to pošlu Jarkovi. No za prvé nevím kam a za druhé nejsem si jist co by na to řekl.
můj brácha v jedné půvabné lidovce, ve které dívka pila vodu z louže a pozbyla krásy, nahradil (prý neúmyslně) "však já jsem ji taky pil, přece jsem jí nepozbyl" verzí: "přece jsem se nepoblil" :-)