Exteriér samoty je zoufalý kýč
prohlásil otec Goriot
a šel se odstřelit

bylo mi úzko
když jsem ho viděla
skrz svetr
pronikat Jinam
umíral na mucholapce
skoro stejně bolestivě
jako na kříži

rukou, to rukou se zajídá
něco
co mizí jen ve snu
na momet se to schová pod postel
na moment jako na malíček
pocit jistoty
se mění probuzením

některé body
svítí jako kruhy před očima
to když se prudce roztočíš
a ne a ne se vybít
perpetum mobile
tanec drtikol

a vor světla
průsvitný jako záclona
tak těžký
se nemůže odrazit od břehu

to velké Nic vymlelo řeku

to velké Nic vymýtilo mlčení

a přesto mluvím beze slov

kolikrát se zachvěje hvězda
tolikrát se nadechneš