Jemně to zapraskalo když jsem vzal ten lístek do dlaně
jemně a tiše to zapraskalo
něžně a smutně
pozoruju jak se ta přeschlá drť tichounce snáší na asfalt
čarující kouzelník ustrnul a tupě zírá na tu krásu
smrt zahalená do hnědožlutého hedvábí tančí mezi stromy
a on jen tiše zírá a poslouchá jak všechno utichá
jemně a zlehka to zapraskalo a zašumělo ve větvích
Sfoukl jsem z konečků prstů zbytky třesoucího se smutku
vykouzlím ještě jeden
do ticha se zdálky vkrade šílený zpěv blázna co se slovy snaží zachytit
snášející se zbytky opadaných šatů
Bláznivý čarující kouzelník sedí, hlavu v dlaních a dlaně odřené do krve
kapka se roztříštila o padlý lístek
ten pohled bodá, pálí a řeže
plakej, smíš.....
pěkná... mě se líbí moc poslední dvě sloky... a jak to teď čtu znova i první a druhá... dneska sem nějaká nerozhodnutá co se mi líbí a co ne.. .ale myslím že tohle se mi líbí... tip tedy v tom případě...
Jo dík moc. Tohle jsem napsal nedávno po delší tvůrčí odmlce. Jsem moc rád že se to líbí a moc rád uvítám názory, at už jsou jakékoliv. Potřeboval bych se něco přiučit..
Pusobi to na me...jako spadane podzimni listi...trosku zima...spousta pocitu...jako kdyz to pozorujes schovany za jednim z tech stromu, a domu se vratis trosku jiny nez driv ...a jeje, to asi nejsem moc konkretni, vid? :) ale libi...tip