Je otupělé, sněhem přidušené ráno a ticho dusí a tupí ostří vzpomínek Polštář mi poskytl bezplatnou útěchu, nechal mne klidně vyzpovídat
Pozpátku mu tedy ždímám události dnešní noci klopýtám sněhem, sedím v baru a s naivní palčivou radostí pozoruju kolemspící
Nedočkavě se mu dál doznávám ze všeho - ze sepjatých rukou z úsměvů, polibků a slz z čisté radosti z hrdosti ze strachu Zalykám se chvíli smíchem
Stojím teď znovu na vytouženém podstavci, který si každý rodič pro svého potomka ten večer vytvořil
A připadám si nápadně cizí, jak tančím sálem a křičím se všemi okolo...
...jak za chvíli mlčím, stojím nehnutě a polykám tu slanou, tak dobře známou chuť...
Je odpoledne, nedočkavý a nesmělý jak dětská ruka držící první cigaretu vyčkávám další krutou ránu osudu.. ..na kterou se ale všichni těší
Našli jsme smysl života? Nevěřím dějinným datům.... KAŽDÁ GENERACE JE ZTRACENÁ
pod tíhou svých činů - 12. února roku 2005 v půl deváté ráno
usínám |