Kolosy kamene strmě ční k novu,
vrcholky zjemněny korunou z par,
ve strusku zčernalé jsou zbytky krovů.
Smysly jen nastíní bývalý tvar.

Chrliče z čediče, mohutné zdění,
co snad až ke hvězdám chtělo by růst.
Hrotité hradboví tesáky cení,
k posměchu dvoukřídlých bezzubých úst.

Rozpuklé dlažboví bývalé scesty,
prorostlé hrstěmi odolných trav,
dotvoří obrázek pochmurně pestrý.
Posádka havranů - plný má stav.

Zapadlo vahadlo padací mříže.
S kvílením vklínila své hroty v zem.
Z železa vyhřezlá - tvar samé kříže,
vypráví o smrti.
Přestárlým zdem...