Pan Novák dorazil později, v montérkách a s kávou v kelímku. „Hele, Tomáš! To jsem rád, že tě vidím na nohou!“ řekl a poplácal ho po zádech. Jeho ruka byla teplá a opravdová.
„Pan Novák…“ začal Tomáš nejistě.
„Jo, promiň, dneska nemám čas. Musím dodělat podlahu v kuchyni. Manželka už mi nadává,“ zasmál se a ukázal na špinavé boty. „Ale jestli chceš pomoct, stav se zítra. Naučím tě řezat dlažbu!“
Tomáš přikývl. Pan Novák odešel, aniž by se ohlédl. |