Když se vesnice sešla u ohně, Tomáš hledal Jakuba. Nikde nebyl. Pan Novák opravdu řezal dřevo na novou podlahu a ukazoval dětem, jak se dělá oheň. Všechno bylo normální. Až příliš normální.

„Hledáš ho?“ ozval se za ním hlas.

Tomáš se otočil. Stál tam Jakub, ale jeho tvář byla rozmazaná, jako by ho malovali vodovkami. „Víš, proč ti četli ty příběhy?“ zašeptal. „Aby ses probudil. Aby ses nebál.“