Pan Novák seděl u televize a přepínal kanály. Byl to jeden z těch večerů, kdy se svět zdál být příliš hlučný a plný zmatku. Když náhle televize přestala fungovat a obrazovka zčernala.

"Skvělé," povzdechl si pan Novák a natáhl se po ovladači. Ale než se stačil dotknout tlačítka, obrazovka se znovu rozsvítila. Tentokrát ale na ní nebyl žádný známý program ani reklama. Místo toho tam stál vysoký, štíhlý muž v černém obleku, s přísným výrazem a očima, které se zdály být prázdné.

"Dobrý večer, pane Nováku," řekl muž hlasem, který se mu zabodával do uší jako ledové špičky. "Jsem tu, abych vám předal velmi důležité komerční sdělení."

Pan Novák cítil, jak se mu zježily chlupy na zátylku. "Cože? Jak víte, kdo jsem?"

Muž na obrazovce se usmál, ale jeho úsměv byl chladný a bez života. "Víme vše, pane Nováku. Jsme Komerční Společnost Všudypřítomných Sdělení. Naše poselství je nevyhnutelné."

Pan Novák polkl. "A co je to za poselství?"

Muž se naklonil blíže k obrazovce. "Naše nové výrobky a služby jsou neodolatelné. Vaše životní úroveň se výrazně zlepší, pokud si je zakoupíte."

Televize začala blikat a promítat obrazy nových automobilů, luxusních dovolených a nejmodernějších technologií. Pan Novák cítil, jak se mu zvyšuje tep, ale také se mu začala motat hlava. "Ale já nechci nic kupovat," zamumlal.

Muž na obrazovce se náhle zamračil. "To není volba, pane Nováku. Musíte přijmout naše nabídky. Jsou součástí vašeho osudu."

Pan Novák cítil, jak ho obklopuje temnota, jak se stěny jeho obývacího pokoje začínají uzavírat. V tom okamžiku vešla do místnosti paní Nováková, která nesla šálek čaje.

"Co to děláš, Nováku?" zeptala se, když viděla jeho bledý obličej.

"Televize... mluví... chce, abych něco koupil," vykoktal pan Novák.

Paní Nováková se podívala na obrazovku, kde muž v černém stále mluvil. "Ale to je hloupost, Nováku," řekla a s rozhodností stiskla tlačítko na ovladači. Televize se okamžitě vypnula a místnost zaplavilo ticho.

Pan Novák se zhluboka nadechl. "Myslel jsem, že mě ta televize spolkne."

Paní Nováková se zasmála a podala mu šálek čaje. "To jsou jen hloupé reklamy. Příště si radši přečti nějakou knížku nebo zajdi ke Kouřilům."

A tak si pan Novák příště radši přečetl nějakou knížku nebo zašel ke Kouřilům.