Pan Novák, obyčejný muž s povahou tak klidnou jako ospalé odpoledne, si jednoho dne vyšel na svou obvyklou procházku do parku. Den byl jako stvořený pro lenošení – slunce svítilo, ptáci zpívali a svět se zdál být v dokonalé rovnováze.

Jakmile dorazil k lavičce pod starým dubem, uviděl dvě postavy, které se k němu rychle blížily. Než si stačil uvědomit, co se děje, cítil ostrou bolest v zátylku a svět se ponořil do tmy.

Probudil se v temné místnosti s rukama svázanýma za zády a páskou přes oči. Slyšel tlumené hlasy a šepot. "To je on? Opravdu je to on?" zazněl drsný hlas.

"Určitě! Je to on, ten geniální majitel technologické společnosti! Musí nám pomoct s naším plánem," odpověděl jiný, nervóznější hlas.

Pan Novák se pokusil promluvit, ale jeho hlas byl tlumený strachem. "Promiňte, ale myslím, že jste mě s někým spletli."

"Ha! To bys rád, abychom si mysleli," zasmál se první hlas. "Ale my víme, kdo jsi. Teď nám povíš všechno o těch svých revolučních technologiích."

Pan Novák si povzdechl. "Opravdu, jsem jen obyčejný člověk. Nevyznám se v žádných technologických revolucích."

Únosci vypadali zmateně. "Jak to? Máme jasné informace, že jsi génius! Vymyslel jsi ten... AI algoritmus, co převratně změnil trh!"

Pan Novák zavrtěl hlavou. "To musí být nějaké nedorozumění. Jsem účetní. Můj největší technologický výkon bylo, když jsem si jednou sám v práci opravil ventilátor u počítače."

Po krátké pauze jeden z únosců zavolal na svého partnera. "Pane, máme problém. Myslím, že jsme unesli nesprávného člověka."

Chvíli bylo ticho, než se znovu ozval drsný hlas. "Cože? To si děláš legraci!"

Pan Novák cítil, jak mu uvolňují pásku z očí a pouta na rukou. Když se jeho oči přizpůsobily světlu, uviděl dva muže, kteří vypadali mnohem méně hrozivě, než si původně představoval. Spíš vypadali zmateně a zklamaně.

"Takže ty nejsi ten génius?" zeptal se jeden z nich.

Pan Novák zavrtěl hlavou. "Bohužel ne. Ale pokud chcete pomoct s účetnictvím, mohu vám být k službám."

Únosci si vyměnili pohledy a pak začali od smíchu skoro až kašlat. "Tohle je vážně k smíchu. Co teď?"

Pan Novák se na ně podíval s náznakem soucitu. "Možná byste měli přehodnotit své životní cíle. Unášet lidi není nejlepší způsob, jak řešit své problémy."

Nakonec ho únosci odvezli zpět do parku a omluvili se. Pan Novák se vrátil domů, kde ho čekala starostlivá paní Nováková. "Co se ti stalo?" zeptala se, když ho viděla ve dveřích.

Pan Novák se usmál. "Měl jsem opravdu náročný, ale přínosný den. Konečně jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo má problémy s technologiemi."