Pan Novák, obyčejný muž s neobyčejně obyčejným životem, se jednoho dne probudil s podivným pocitem, že něco ve svém životě musí změnit. Ležel v posteli a zíral na strop, kde se světlo ranního slunce mísilo s prachovými částicemi a tvořilo jakýsi nebeský tanec. Vedle něj ležela paní Nováková, která ještě spala, s úsměvem na tváři, jako by ve snu objevila tajemství světa.

„Dnes je ten den,“ zamumlal pan Novák pro sebe, zatímco se zvedal z postele. „Dnes najdu dokonalost.“

Jeho první zastávkou byla koupelna. Jakmile se podíval do zrcadla, uvědomil si, že je potřeba dokonalý holení. Vytáhl starý holicí strojek, který dostal od svého otce, a pustil se do práce. Po deseti minutách byl jeho obličej hladký jako dětská prdelka, ale stále cítil, že mu něco chybí.

Pak přišla řada na snídani. Pan Novák si vzal na sebe svou oblíbenou zástěru a pustil se do přípravy dokonalých palačinek. Měřil mouku, mléko, vejce, všechno přesně podle receptu. Palačinky vypadaly skvěle, chutnaly ještě lépe, ale i tak mu to nepřipadalo dostatečně dokonalé.

Když se paní Nováková probudila, našla svého manžela, jak zamyšleně sedí u stolu a zírá na svůj denní rozvrh. „Nováku, co tě trápí?“ zeptala se, zatímco si nalévala kávu.

„Snažím se najít dokonalost,“ odpověděl pan Novák. „Ale ať dělám, co dělám, nic se nezdá být dost dobré.“

Paní Nováková se zasmála a posadila se vedle něj. „Myslím, že hledáš dokonalost na špatných místech.“

„Opravdu? Kde bych ji měl hledat?“ zeptal se zmateně.

Paní Nováková se usmála tím svým hřejivým úsměvem, který dokázal rozehřát i ty nejledovější kouty jeho srdce. „Dokonalost není v detailech, miláčku. Je v celku.“

Pan Novák se usmál a cítil, jak se jeho neklidné srdce po slovech paní Novákové začíná uklidňovat. „Možná máš pravdu,“ přiznal. „Možná hledám dokonalost příliš usilovně.“

A tak se rozhodli strávit den společně, bez hledání dokonalosti v maličkostech. Šli na procházku do parku, kde si sedli na lavičku a sledovali, jak děti běhají kolem. Pan Novák se nakonec zastavil a podíval se na svou ženu. „Víš co? Myslím, že jsi měla celou dobu pravdu. Dokonalost je tady, teď. S tebou.“

Paní Nováková ho jemně políbila na tvář. „Tak vidíš, Nováku. Někdy k dokonalosti stačí jen přestat dokonalost hledat.“

Pan Novák si uvědomil, jak jsou oba úžasně a dokonale nedokonalí. Už se nemohl dočkat, až se o tento poznatek podělí večer v hospodě s chlapi u Kouřilů.

Ti se mu vysmáli, ale to už je jiný příběh.