Pan Novák byl muž, který si v každodenním shonu městského života cenil klidu a pohody své malé zahrádky za domem. Každý víkend trávil mezi květinami a záhony, kde našel svůj únik od světa plného tabulek a čísel.

Jednoho slunného sobotního rána, když se procházel po zahradě s šálkem kávy, zavadil o něco tvrdého. Shýbl se a zjistil, že to je malý zahradní trpaslík. Nebyl si jistý, odkud se tam vzal, protože si ho určitě nepamatoval kupovat. Byl to typický trpaslík s červenou čepicí a veselým úsměvem, ale na jeho tváři bylo něco zvláštního, skoro až živého.

„No to mě podrž,“ zamumlal si pan Novák pro sebe. Zavolal na ženu, jestli ho koupila ona, ale ta vařila a neslyšela ho.

Když trpaslíka zvedl, cítil jemné teplo a nepatrné vibrace. Připadal si jako blázen, ale rozhodl se trpaslíka postavit na okraj záhonu, kde by mohl přidat trochu kouzla jeho zahrádce.

Ten večer, když už slunce zapadalo a zahrada se ponořila do ticha, se stalo něco nečekaného. Trpaslík se začal hýbat. Nejdřív jen jemně mrkl, pak se protáhl a nakonec se postavil. Pan Novák, který to pozoroval z okna, nevěřil svým očím.

„No tohle,“ zašeptal pan Novák. „Jsem se snad zbláznil?“

Trpaslík se rozhlédl kolem, pročísl si vousy a pak začal mluvit. „Dobrý večer, pane Nováku! Jsem trpaslík Hubert a jsem tu, abych vám pomohl s vaší zahrádkou.“

Pan Novák vyšel ven a zamračil se. „Tohle je nějaký vtip, že? Kdo tě sem dal a jak to, že mluvíš?“

Trpaslík se zasmál. „Není to vtip, pane Nováku. Jsem tady, abych vám pomohl zlepšit vaši zahrádku. Mám trochu magických schopností a myslím, že se vám budou hodit.“

Pan Novák, stále skeptický, se rozhodl to vyzkoušet. „Dobře, Huberte, ukaž, co umíš.“

Trpaslík se pustil do práce. S mávnutím ruky proměnil zvadlý květinový záhon v barevnou oázu plnou květin. Tráva se okamžitě zregenerovala a začala zářit svěží zelení. Pan Novák stál v úžasu a nemohl uvěřit svým očím.

„To je... neuvěřitelné!“ vydechl. „Jak jsi to udělal?“

Hubert se usmál. „Je to všechno o správném přístupu a troše kouzelné pomoci.“

Od toho dne se pan Novák a trpaslík Hubert stali nerozlučnou dvojicí. Společně pracovali na zahrádce, kde trpaslík svou magií a pan Novák svým zahradnickým uměním vytvořili nejkrásnější zahradu v okolí. Každý, kdo prošel kolem, se zastavil a obdivoval jejich dílo.

Pan Novák si často sedal s kávou na verandu, díval se na svou nádhernou zahradu a usmíval se. „Nikdy bych nevěřil, že můžu mít zahradního trpaslíka za kamaráda,“ říkal si.

Dal si na zahradě pár lahváčů. Potom se vážně zamyslel a moudře pokýval hlavou. V hlavě mu bleskla myšlenka, která ho plně uspokojila.

„Někdy, když přijde na zahradničení, je trocha magie přesně to, co potřebujete.“