Pan Novák zašel v práci na oběd do kantýny. Na jídelníčku byly stejky – ta myšlenka ho příjemně naladila. Konečně nějaké pořádné jídlo po týdnech nudných obědů.
Když si popadl talíř a posadil se, hned se zakousl do prvního sousta. Ale už po pár žvýknutích mu bylo jasné, že něco není v pořádku. Maso mělo podivnou chuť, kterou nedokázal identifikovat. Odhodlaný zjistit, co se děje, se obrátil na kuchaře.
„Tohle maso je nějaké divné,“ postěžoval si.
Kuchař se na něj jen potutelně usmál a řekl: „No, pane Nováku, podle nových předpisů, když je někdo v práci nejhorší, nevyhodí se, ale zkrmí.“
Pan Novák se zarazil a zamyslel se. „To jako vážně?“
„Ano, ano,“ přikývl kuchař. „Místo toho, aby se flákači vyhazovali, zpracujeme je do jídelníčku. Je to ekologické a efektivní.“
Pan Novák se v duchu zasmál nad tou absurdní myšlenkou a dojedl svůj stejk, i když mu stále chutnal divně.
O měsíc později přišla firemní schůze. Vedoucí vyhlásil: „A nejhorším pracovníkem tohoto měsíce je… pan Novák!“
Pan Novák se zarazil. Co to znamená? Vzpomněl si na rozhovor s kuchařem a začal se potit. „To mě jako zítra sní?“ napadlo ho.
S vědomím, že jeho osud je zpečetěn, se rozhodl strávit poslední noc po svém. Zašel do baru a opil se do němoty. Nezůstalo jen u alkoholu – zkusil i pár druhů drog, o kterých ani nevěděl, že existují.
Když konečně dorazil domů a upadl do postele, pochechtával se. Představoval si, jak budou kolegové vypadat, až zítra ochutnají jeho maso plné alkoholu a drog.
„To bude podívaná,“ smál se pro sebe, než usnul.
Ráno se probudil s kocovinou jako hrom. Bylo mu ohromně zle. Potom se mu ale na tváři rozlil široký úsměv, když si představil, co se dnes v práci bude po obědě dít. Rychle se oblékl a po dlouhé době s opravdovou radostí vyrazil do práce. |