Pan Novák se pomalu probouzel, jeho tělo bylo těžké a necítil ruce ani nohy. Pokusil se pohnout, ale zjistil, že je pevně připoután k židli. Jeho oči se rozšířily, když si uvědomil, že nemůže otočit hlavu. Zrak mu padl na podivné akvárium před ním. Uvnitř plavalo cosi, co vypadalo jako mozek. Z mozku vedla tenká trubice, připomínající pupeční šňůru, která končila u jeho hlavy. Pan Novák cítil, jak se mu svírá žaludek.

Do místnosti vstoupil doktor, s laskavým úsměvem na tváři. „Dobrý den, pane Nováku. Jak se cítíte?“ zeptal se s nepředstíraným zájmem.

„Co... co jste mi to udělal?“ vykoktal pan Novák, jeho hlas byl plný strachu a zmatení.

Doktor se posadil naproti němu a pokýval hlavou. „Vím, že to musí být šok. Ale našel jsem způsob, jak prodloužit napojení mozku k tělu a oddělit mozek od těla. Připoutal jsem vás, aby nedošlo k nějaké nepředloženosti, třeba že byste si poškodil mozek. Ta 'pupeční šňůra' spojuje váš mozek s tělem.“

Pan Novák byl stále vyděšený, jeho mysl se točila kolem nové informace. „Chcete říct, že... já jsem tenhle mozek?“

„Přesně tak,“ odpověděl doktor klidně. „Vím, že to je těžké přijmout, ale představte si ty možnosti. Vaše tělo může být kdykoli vyměněno, pokud se poškodí. Můžeme přizpůsobit vaše smysly a fyzické schopnosti podle potřeby. Tělo je jenom váš nástroj.“

„Ale... jak mám takhle žít? Co když se něco stane s tou šňůrou?“ otázky se valily z pana Nováka bez přestání.

Doktor se usmál. „To jsou praktické otázky, které jsou zcela pochopitelné. Vše je zajištěno. Vaše tělo bude fungovat jako dřív, jen s lepšími možnostmi regenerace a výměny. A ta 'šňůra' je velmi odolná. Ale co je nejdůležitější, představuji vám vizi budoucnosti, kdy bude mozek zcela oddělen a napojen na tělo pomocí domácí wifi.“

„Wifi? Co když ztratím signál?“

„Bohužel, to by znamenalo smrt, ale na tom pracujeme. Do té doby budete mozek nosit v přenosné nádobce. Můžete se normálně pohybovat, žít jako předtím, jen se musíte starat o to, aby vaše tělo na vás dohlíželo a nosilo vás všude sebou.“

Doktor vzal malou, průhlednou nádobku a opatrně přemístil mozek pana Nováka dovnitř. "Připravil jsem pro vás tento sympatický přenosný box. Budete tam jako v peřince."

Potom pana Nováka odvázal. 

Pan Novák se postavil, stále omámený celou situací. „Takže... můžu jít ven?“

„Samozřejmě. Doporučuji zajít na pivo a probrat to s přáteli. Pomůže vám to srovnat si to v hlavě,“ řekl doktor s úsměvem.

Pan Novák, nyní se svým mozkem v nádobce, zamířil do hospody u Kouřilů, kde doufal, že nalezne útěchu a odpovědi u svých kamarádů nad sklenicí piva. Cesta mu připadala neskutečná, ale věděl, že svět už nikdy nebude stejný. Díval se na sebe očima svého těla. Pivo mu udělá dobře.

Pak mu ale bleskla hlavou myšlenka. Jak vlastně zafunguje pivo, až bude mít mozek od těla oddělený kompletně?

Ale to už je jiný příběh.