Pan Novák byl obyčejný muž, který vedl jednoduchý život v malém městečku na okraji republiky. Každé ráno měl svou rutinu: probuzení, snídaně, ranní čaj a pak krátká návštěva toalety. Tento den nebyl nijak zvláštní – alespoň to si pan Novák myslel.
Když pan Novák seděl na toaletě a ponořil se do svého obvyklého ranního rozjímání, něco zvláštního upoutalo jeho pozornost. Sklonil se a nevěřil svým očím. Jeho fekálie, jakmile se dotkly vody, začaly zářit a měnit se na něco lesklého a kovového. Voda v míse byla naplněná třpytivým zlatem.
Pan Novák se narovnal, oči vykulené a srdce mu bušilo. "To nemůže být pravda," pomyslel si. "Moje hovna se mění na zlato?"
Vstal a nervózně se zamyslel. Pokud by to bylo skutečné zlato, mohl by být bohatý. Ale jak to zjistit? První myšlenka, která ho napadla, byla: "Musím to někomu ukázat. Ale komu?"
Nakonec se rozhodl, že nejlepší způsob, jak zjistit pravdu, je jít k zlatníkovi. Ale jak by mohl vysvětlit, odkud se to zlato vzalo, aniž by se stal terčem posměchu?
Pan Novák pečlivě vylovil několik zlatých kousků z toalety pomocí staré plastové lžičky, kterou měl v koupelně. Opatrně je uložil do malé krabičky od zápalek. Vydal se do města, srdce mu bušilo a mysl plná otázek a možností.
Když dorazil k zlatníkovi, jeho ruce se třásly. "Dobrý den," pozdravil nervózně. "Mohl byste se prosím podívat na tohle a říct mi, jestli je to opravdové zlato?"
Zlatník vzal krabičku a prohlédl obsah. Jeho oči se rozšířily údivem. "Ano, je to čisté zlato! Ten tvar - odkud..."
Zlatník nedořekl, ale pan Novák už měl připravenou odpověď. "Po pravdě, našel jsem to na poli."
Pan Novák byl omráčen. Celý svět se mu obrátil vzhůru nohama. Jak by mohl tuto neuvěřitelnou schopnost využít? Prodávat zlato by ho mohlo rychle zbohatnout, ale jak by to mohl dělat bez podezření? Musel být opatrný.
Cestou domů přemýšlel o všech možnostech a nebezpečích. Mohl by si tajně zřídit malou dílnu, kde by zpracovával zlato. Musel by být diskrétní, aby nevzbudil podezření u sousedů. A hlavně, musel by zjistit, proč a jak se to děje.
Ale to je už jiný příběh. |