Když jsem přišel domů, byl ve mně stále zakořeněný ten lehký pocit strachu. Otevřel jsem dveře svého bytu a okamžitě jsem prošel všechny místnosti, jakoby mé smysly hledaly něco, co by mě mohlo znovu vystrašit. Moje racionální já se snažilo vysvětlit, že to všechno byly jen nezvyklé náhody, ale přesto jsem si nebyl jistý. Lehl jsem si na postel a zavřel oči, doufaje, že se mi dnes večer podaří usnout bez dalších divných zážitků.
Noc se krátce sklonila k ránu, když jsem znovu zavřel oči a spustil se do snového světa. Byl jsem v polospánku, když jsem slyšel tiše znějící pípání mého telefonu. Rychle jsem se probudil, ale zjistil jsem, že nebyl žádný důvod k probuzení – žádná zpráva mi nepřišla. Bylo to, jako by se mi sen promítl do skutečnosti a pak se zase rychle rozplynul.
Tento podivný jev se zopakoval ještě několikrát. Přízraky zpráv, které jsem slyšel, ale ve skutečnosti tam nebyly. A přestože jsem se snažil zůstat racionální, cítil jsem, že se něco neobvyklého děje. Nešlo jen o náhodu.
Konečně se mi podařilo usnout doopravdy. Ocitl jsem se ve snu, v prostředí, které se zdálo být školní třídou. Byl jsem sám a na zemi jsem uviděl sešit. Když jsem se přiblížil, zpozoroval jsem, že na něm bylo jméno napsané velkými písmeny: "Lovencraft". Má ruka se automaticky sáhla pro sešit a otevřela jej.
Nejspíš to bylo jméno žáka... Lovencraft. Jméno, kterí mi bylo povědomé, ale nedokázal jsem si přesně vzpomenout, kde jsem ho už slyšel.
Najednou jsem si všiml malé dívky, která seděla na jedné ze židlí. Její oči byly plné zvědavosti. Zastavil jsem se u ní a ptal se: "Našel jsem tenhle sešit. Nevíš komu patří?"
Holčička na mě podívala a usmála se. "To je aplikace," řekla, jako by mluvila o něčem zcela normálním.
Zamračil jsem se, zmatený její odpovědí. "Co myslíš tím, že je to aplikace?" zeptal jsem se, snažíc se pochopit její slova.
Holčička se usmála ještě víc a začala mi vysvětlovat. Její slova zněla téměř jako rébus, složený z hádanek, které se mě snažila nalákat k řešení. Bylo to, jako bych se snažil skládat puzzle, ale hned jak jsem pochopil význam toho, co mi říká, okamžitě jsem to zapomněl a byl jsem na začátku.
Najednou se však z ticha ozvalo pípnutí, stejné, jako to v mém snu. Probudil jsem se víc, tentokrát zcela. Byl jsem zpocený a srdce mi bušilo, jako by mi chtělo vyrazit z hrudi. Můj dech byl těžký a rychlý, ale uvědomil jsem si, že mi žádná zpráva nepřišla. Byl to jen sen.
Pokusil jsem se shromáždit všechny detaily ze snu, ačkoli se mi zdály být roztříštěné a nejasné. Stále jsem vnímal slovo "Lovencraft" a jeho spojitost s nějakou aplikací.
A pak jsem náhle vzal telefon a začal si psát: "Lovencraft aplikace". Byl jsem odhodlaný to zjistit. Možná to bylo něco, co mě mohlo přivést ke smyslu toho všeho. A tak jsem si nechal tuto zprávu jako malou stopu, která mě mohla vést k odpovědi. Věděl jsem, že musím postupovat opatrně, neboť stíny minulých událostí stále ležely na mé cestě, a bylo na mně, abych je rozháněl. |
