Monawer šel domů z hospody jako obvykle. Někde bouchlo a někde něco zavrzalo. V tom šeru nešlo rozeznat, co to bylo. Monawer se o to ani nesnažil.
Pak se ozvala flétna, takový vysoký zvuk a za chvíli ještě jeden, o trochu nižší. Monawera zamrazilo, ten zvuk mu něco připomínal.
Nemohl si vzpomenout co to je, ale na těle mu naskočila husí kůže a jeho smysly se zbystřily.
Strach ho probudil z jeho opilosti a dal mu cítit věc, kterou už dlouho necítil.
Přes náves přeběhla kočka; větve břízy zašuměly v jarním větru. V dálce někde svítil měsíc a ozařoval siluetu lesa.
Monawer se opatrně rozhlédl. Jeden dům ozařovala lucerna a jak hořela, stíny plotu stavěly uprostřed návsi temnou šatlavu.
Monawer se do těch stínů najednou bál vstoupit. Něco, něco se mu dralo na mysl. Nějaký protáhlý obličej, děsil ho k smrti. Měl ho někde v hlavě jako otisk, svůj dotek osudu.
Potom někde bouchlo a někde něco zavrzalo.
***
Monawer se děsil zavřít oči, ale chtěl překonat svůj strach.
"Strach dává spousty síly, ale dovede sebrat spousty rozhodnosti. Síla, kterou nepopožene odvaha se pak mění v temnou sílu, která se usadí tam někde u jater a trochu na plicích."
Monawer s výkřikem odskočil; najednou před sebou jasně viděl ten obličej, protáhlý, místo očí děsivé díry a s malou kulatou pusou s tučnými rty, která se pomalu rozevírá
"Konečně jste neměl čas přemýšlet a váš autonomní systém zareagoval skvěle. Myslím, že jsem vás ušetřil dost temné energie. Alchymista Lukoil k vašim službám."
Monawer hleděl na alchymistu, zděšený obrazem ve své hlavě. Snažil se ho udržet, snažil se to zlo poznat, ale čím víc se snažil, tím méně si vzpomínal.
"Čeho se vlastně tak bojíte?" zeptal se Lukoil.
"Monawer, kovář... k vašim službám." odpověděl Monawer.
A vlastně nevěděl co říct.
Potom někde bouchlo a někde něco zavrzalo.
***
"Občas je to praktické," řekla babička a uskrkla laté.
Lukoil vykřikl a téměř okamžitě skočil za Monawera.
"Autonomní systém," zakoktal, "dobře vědět, že mi funguje správně."
Babička seděla na pohodlné plátěné židličce, nalíčená, s perlovým náhrdelníkem na krku.
Měla bílé kudrnaté vlasy a brýle. Ne úplně babičkovské, ale trochu babičkovské přece jenom ano.
Trochu strnula.
"Není to poněkud podivné?" zeptala se Monawera a Lukoila.
"Alchymista Lukoil, k vašim službám." Představil se alchymista, který sám sebe podezříval, že si v nestandardních, nebo spíše ujetých situacích vlastně libuje. Pokud mu nejde o krk. A pokud v tom nefigurují hadi. Babička v seznamu nebyla.
"Monawer. Kovář." Monawer přemýšlel, že by odsud prostě utekl. Ale tam okolo bylo to něco.
Nezaslechl teď zvuk flétny?
"Slyšíte tu flétnu?" vykřikl.
"Žádnou flétnu neslyším. A po pravdě, jsem poněkud překvapená." odpověděla babička a usrkla si kafe.
"Kde jste se tu vzala vy?" zeptal se Monawer. "Nejprve se za mnou objeví tenhle.. a pak vy."
"Víte, " začala babička rozvážně s odpovědí.
Potom někde bouchlo a někde něco zavrzalo.
***
"Ach, už je to v pořádku." usmála se babička a napila se kafe.
Gábina se na ní podívala. "Stalo se něco?"
"Myslím, že nic podstatného. Snad se to nebude opakovat." odpověděla babička, vzala ze stolu ubrousek a jemně si otřela ústa.
Gábina se jen pousmála. "V čem je to tedy praktické si představit dovedu."
"Třeba si nádherně sama podrbeš záda." Přikývla s úsměvěm babička.
Zdvihla ruka a stěží se dotýkala ramene. Najednou se jí ale ruka začala natahovat, až babička bez problémů dosáhla na záda a s labužnickým mručením se podrbala na svědivém místě.
"To je fakt dobrý." řekla s úžasem Gábina.
"Taky si můžu přepínat televizi bez ovladače. Zkoušela jsem i z gauče napustit vodu do vany, ale strčila jsem prsty do karmy."
Potom někde bouchlo a už nikdy nevrzlo. |
|
1
2
Wopi 
Lee 
s.v. 
josefk 