LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #67575
Autor:	Lee
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	24.02.2013 12:02
Počet návštěv:	1535
Počet názorů:	25
Hodnocení:	8 1 2 3

Prolog

dimenze se v peklo snoubí
černý havran zazpívá

světluška bude mít modré pončo
a v teplé noci
u partičky Carcassonne
ti ukáže svou duši

přeteskná se hudba line
na pobřeží království
do krve jed
a do mozku
agonie

napsáno 16. dne po Nelůní
sbírka "Proroctví ze špatné krabice"
napsal Lukoil, t.č. alchymista

Lov - 3.díl

"Nebude to snadná cesta." Pronesl alchymista Lukoil téměř obřadně. "Viomortodlak, upíří mág, je totiž taky tak trochu vlkodlak."

"To jde?" zeptal se Čák. Čák byl mladý bojovník, tak mladý, že by mu v dnešním světě už alkohol nalévali, ale to jen proto, že osmnáctiletou hranici v podstatě nikdo nedodržuje. Lukoil věděl, že Čák není úplně ten pravý a zkušenosti teprve musí nabrat. Nebyl ale schopný nikoho jiného přesvědčit, aby se k němu přidal.

Lukoil neměl ve vesnici příliš respektu. Jeho alchymistickým schopnostem nikdo příliš nevěřil. Když jich bylo třeba, Lukoil se většinou vymluvil, že nemá správné ingredience, měsíc není ve správné poloze nebo se zrovna netře správný druh ryb.

Snadné to vskutku neměl. Lidé žili v přesvědčení, že pokud je někdo alchymista, disponuje nějakou zvlášní silou a alchymie byla v podstatě považovaná za druh nadpřirozeného umění. Pravda byla mnohem prozaičtější - studium přírodních materiálů a jejich kombinací bylo prací jako každou jinou. Samozřejmě, sehnat většinu užitečnějších materiálů bylo náročné. Hlavní problém byl ale někde jinde. Vědět, jaké materiály a jakým způsobem kombinovat - aby z nich bylo něco užitečného - to byla pravá potíž, s kterou se alchymisté (a zejména Lukoil) setkávali.

"No..." odpověděl rozvážně Lukoil. "Pokud je Viomortodlak upíří mág... Tak to nejspíš půjde."

Čák přikývl, vysvětlení se mu zamlouvalo.

***

Lukoil a Čák seděli ukryti ve křoví a pozorovali muže v otrhaném suknu s hvězdičkami, měsíci a jednou nepříliš dobře vyvedenou kometou. Vedle sebe měl hozený špičatý červený klobouk pomalovaný stejnými symboly.

Mohlo mu být tak třicet. Bezmyšlenkovitě se díval do malého ohně. Napil se z lahve a začal si prozpěvovat na melodii Kočka leze dírou:

Ajne klajne hunde
und der katz
und der katz
ale lojte frojnde...

Na chvíli se zamyslel. Napil se z lahve a dozpíval :

kočka pac.

Lukoil se podíval na Čáka a zašeptal.
"Bude to snadné, je opilý. Jenom vyběhneš a propíchneš ho."

Čák v podstatě rozuměl, co po něm Lukoil chce. Prostě vyběhne ze křoví a než si mág něčeho všimne, bodne ho. I přes celou tu jednoduchost plánu mu tam ale něco nesedělo. I když to do sebe úplně zapadalo, Čákovi přišlo, že to vlastně nezapadá vůbec.

***

Čák vyběhl ze křoví. Mág si toho všiml a překvapivě rychle se dostal na čtyři, podíval se na Čáka, vzal do ruky láhev.. Popolezl kousek od od Čáka a ve znamení pozdravu napřáhl ruku s lahví proti němu.

"Počkej, počkej!" zabrlal mág s opileckou razancí. "Kdo vlastně jsi a proč tu mácháš mečem?"

Čák držel meč proti mágovi. Podíval se do křoví po Lukoilovi. Vše se zhatilo, přesně, jak to tušil svým vnitřním okem. V okamžiku, kdy mu Lukoil říkal : "Jenom vyběhneš a propíchneš ho."

Mága už nepřekvapil. Svírá v ruce meč a vůbec si není jistý, jestli jen tak může bodnout člověka. Zabít upířího mága je jedna věc, zabít člověka, který je teď před ním... To je něco úplně jiného, něco už podstatně víc definitivního a nevratného, než když je to jenom v plánu. To se Čákovi honilo hlavou a pořádně ho celá situace vyděsila.

Mág odložil lahev a zvedl prázdné ruce směrem k Čákovi. "Hlavně se neukvapuj."

Čák v záři ohně viděl mágovy dlaně. Každý z pěti prstů na obou rukách napnutý a dlaně začerněné sazemi a špínou. Čák jenom čekal, kdy z jeho prstů vystřelí ohnivý záblesk a srazí ho k zemi.

K smrti vyděšený Čák upustil meč a rozechvěl se strachem.

A najednou zmizel.

***

Mág chvíli bez hnutí sledoval místo, kde před chvílí stál Čák. Potom, aniž by pohnul čímkoli jiným než rukou, sebral ze země nedopitou láhev a opět se bez dalších nutných pohybů napil.

Přemýšlel. Dobře si všiml, jak Čák pokukuje do křoví a došlo mu, že u ohně bude v bezpečí podstatně méně, než když se schová do vysoké trávy za ohněm. Rychle skočil pro svůj klobouk, nasadil si ho na hlavu, důstojně se rozhlédl a odkráčel se ukrýt do vysoké trávy.

***

Lukoil pozoroval zmizení Čáka se zděšením. Ze křoví zíral na vysokou trávu, ve které zmizel mág. I jeho staré oči viděly červený klobouk, který trčí z vysoké trávy.

***

"Tahle tráva skryje i moji hříšnou duši." Uchechl se mág a napil se z lahve.

Epilog

Počet úprav: 8, naposledy upravil(a) 'Lee', 24.02.2013 12:14.