V mořském proudu mořském v tichu v reji mořských živočichů u rybího měchýře slyšela jsem vyprávění ze želvího krunýře: žila byla mořská panna na útesu z korálu ladná plavá rozcuchaná šupinami postříbřená bledá ňadra z opálu na skalisku šťastně žila bezstarostná divoká ztepilá a otužilá než já rybář se svou sítí chytil nahou do oka z pěny vystoupila celá korálově růžová stála tam jak v zlatém rámu dávajíc mu sebe samu láskou by se rozkrájela a on to vzal doslova moře hoří mořskou modří ryba o rybu se tře rybář mořskou pannu moří řvoucí panna pokořená ploutvičky má nahoře panna na nože je brána všude sůl jen mořská sůl sůl po březích rozsypána ostří řeže pannu v půl půlměsíc a vejpůl slunce zpola večer zpola ráno všude plavou polovice půl škeble půl chobotnice vše nadvakrát rozřezáno smutně pluje hlubinami u prstenců atolů se šrámy a modřinami napůl ženská napůl treska uvězněná v rosolu |