Tvůj hlas ještě žije, Tvá duše – zmizela mi … za stěnami …
Tak sedla jsem si a, jakoby mohla, zeptala jsem se těch neposedných pírek u stropu, proč mi nebylo dovoleno s Tebou mluvit.
Zrovna teď, když Ti m u s í m říct, jak moc … jak moc se mi stýská po Tvých pohledech zpod řas jak moc se raduju když Tě ucítím jak moc se rozzlobím když mi nechceš říkat věci jak moc mne tísní pocit Tvé nepřítomnosti ve chvilkách ticha jak moc se bojím o neposedné myšky ve Tvých očích jak moc osvobodí mne Tvé tlapkání jak moc jsem šťastná jak schovává se kolem láska a mě jí dáváš nejvíc.
... „Ano ?“ „Tys´mi volala, viď ?“ „Hmm …“ „Promiň, drbal jsem osmáka vedle v pokoji, neslyšel jsem to …“ „Já sem Ti jen chtěla říct, že jsi moje potěšení …“
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'Mistle_', 01.03.2005 22:31.