Ráno je čerstvě ospalé,

stojí na rozkvetlém kopci a pozoruje okolní krásu plnou keřů a s vůní sladkosti.

Ptáci poletují kolem silných stromů a proplétají se mezi větvemi,

konečně spatřil pravé ráno,

pryč od města, černé oblohy a zlých lidí.

Slunce si hraje se stíny a natahuje a rozhazuje je po kraji

tak veselé, dojemné a smutné.

Pamatuje na svoje rána v zaplivaných hotelech,

každé ráno jako to předešlé, šedé a smutné.

Za chvíli na ně jen se slzou v oku zapomíná,

rána ve velkém městě jsou jako zlý sen.

Klidní a vyrovnaní lidé chodí do svých zahrad a starají se o to, co mají nejraději

starší a zdroblnělí hodní páni s vousy

starostlivé ženy s šedivými vlasy a spokojenými výrazy ve tvářích.

Uvěřil, že zde lidé nekrvácejí.

Po tolika cestách, po tolika zklamáních

našel svůj domov a svůj nový život.

Není podlý obchodník hádající se za pár mincí, je otec, tichý a hodný muž

člověk který vás neodmítá, čeká až přijdete.

Kleká si na zem a hladí živou zem,

nevidí špínu, vidí život a jeho kolébku.

Cihla za cihlou

taška za taškou

dělá si od začátku nový domov, poprvé sám a spokojený,

slzy mu nepřestávají téct po tváři.

Slunce ozářilo celou krajinu ještě víc, je jen málo vidět, dostal se do nebe.

Jednoho dne to všechno může být tvoje.

Čas kolem něj běží, jeho však již nežene.

Zde se smí narodit jeho děti, zde mohou růst a sílit.

Jeho práce bude pravá a milovaná,

stane se hodným pánem s upleteným košíkem plným hub a špacírkou vyřezanou malým a velice starým nožem z kredence.

Stane se hodným mužem.

Semeno roste a mění se v mladou a zdravou květinu

díky zemi a slunci

květiny tu zůstanou i po nás