Miláčku, mám sen. Jak dávný nomád

putovat s tebou, vysoko, nízko nad hladinou

víš, jsem vážka, jsem třepetavá

jsem liška

divoká, jsem včela

miluji med. Ty ohromné vlny

lámající kameny z mé bolesti

v moři se převalují

jak tlustí vorvani, z tohohle kamení

můj milý, nebude postaven dům

vysoko nad útesy

a možná budu zvracet

ze vší té lásky, víš, někdy v noci

chrápu jak stařena, a někdy svítím

blik, blik, žluté a modré světlo

a nad hrudí

jen černý kroužek. Jak na terči.

Kdopak si střelí?