zní to málem jako klišé

ale mě to stálo
devatero hor
a devatero řek
a chvíle, kdy jsem
místo na vrchol
to chtěla otočit
a bez sebe se rychle
a proti proudu
vydat nazpátek

prošla jsem sebe na okraj
a už chci jenom říct

že štěstí
- řeknete nuda, a on je to div -

se skrývá v gestu,
 se kterým ráno naléváš mi čaj
 a přikrýváš mě dekou, když večer usnu dřív