Na prosluněné zahrádce seděla malá holčička a v klidu si hrála. V ruce měla panenku a kousek od ní ležel provázek. Vzala ho do ruky a v tu chvíli dostala nápad. Přivázala panence provázek kolem krku a druhý konec přivázala na strom. Pak se nadšeně podívala na babičku. „Hele, babi,“ ukázala jí hrdě panenku. „Co to je? Pročpak jsi tu panenku pověsila na strom?“ „To jsi ty,“ usmála se holčička a šťouchla do panenky tak, až se rozhoupala. „A já tě houpu,“ dodala nadšeně, ale když si všimla, jak se babička tváří, zarazila se. „Co s děje, babi?“ „Nic, holčičko, jenom mě trochu překvapuje tvoje nápaditost. Odvaž jí.“ Holčička naštvaně našpulila rtíky, ale nakonec panenku odvázala. Nechápala babiččino chování, ale po chvíli na to úplně zapomněla. Našla totiž myš, která se za ocásek chytila do pastičky. Vzala myšku i s pastičkou do ruky a šťouchla do ní. Myška byla tak vyděšená, že si to nechala líbit. Holčička tedy myšku zmáčkla a ona bolestně vypískla. Hned stisk povolila. Nechtěla jí ublížit. Co by se asi stalo, kdybych ji zmáčkla víc? Napadlo ji a pomalu začínala myš mačkat. Najednou se zarazila. Nemůžu jí ublížit, je to živý tvor, ozvalo se její svědomí, tak už chtěla myšku pustit, ale ta jí kousla. Holčička automaticky ruku co nejpevněji zmáčkla a cítila, jak stiskem praskají křehké kůstky. Myška namáhavě sípala a bylo vidět, že trpí, ale holčička jí stále mačkala. Líbil se jí zvuk praskajících kostí a pocit, že má moc nad něčím životem. „Co tam děláš?“ ozvala se babička a tak nasadila roztomilý výraz. „Hraju si,“ řekla a ukázala skoro mrtvou myšku ve své ruce, které lpěla na ocásku pastička. „Proč to nebohé zvíře takhle trápíš?“ „Já ho netrápím, takhle jsem tu myšku už našla,“ řekla nevinně a babička se usmála. „Dobrá, zahoď to a pojď se najíst.“ „Hned tam budu.“ Když babička odcházela, sledovala její záda. Jak to asi vypadá, když se něco podobného stane člověku? Napadlo jí. Zahodila tedy myš s pastičkou a vydala se dovnitř za babičkou. Skoro dojedly a holčička se tázavě zadívala ke schodům do sklepa. „Babi, myslím, že tam proběhla kočka.“ „Kočka? Jez dál, půjdu se podívat,“ zvedla se babička od stolu a vydala se ke schodům. Holčička ji následovala a když stály na okraji schodiště, ukázala směrem dolů. „Teď jsem ji tamhle zahlédla.“ „Kde?“ zeptala se babička a naklonila se opatrně dopředu. Odpovědi se jí však nedostalo. Místo toho ji holčička strčila, takže babička spadla dolů a pod schody zůstala bezvládně ležet... „Nevím, co se babičce stalo, takhle jsem jí našla...“ |