Drazí moji, 

vše je docela jinak

            nevracejí se modrá křídla

            nenapadají mě vločky ani slova

do týla zezadu 

                        raději

            než zpustnout

vyrvat se do palic

udeří

            dřív než se naděješ

dvě slova

a ptačí zamávání letek 

polož své tělo dovnitř noci

a odpluj

pluj pluj  

dokud ti mohu ukázat

dokud ve mně zbývá

            jeden – aspoň jeden poslední zvuk

prsty se stále míhají

na tom se nic nezměnilo

nemění a  

ani snad nezmění  

slova se již sama opět začala dokončovat

stačí jen poklepat na rameno ve správnou chvíli

ve správný moment 

se nadechnout  a pohledět

vzhůru do své hlavy 

srdce

které tluče

miluje  

rozverné kormorány, vydry a černé čápy 

hluboko ve tvých očích

             schovaná je odpověď

na otázky co pro bytosti lidské nejsou

známy

(krásná vydro moje

s pohyby ladnými

zvířecí krásou) 

skrývej ji s ostrahou...