mám omšelé sny.

za branou s hřeby vbitými napůl je tmavý dům a strom s pěti zkroucenými listy.

na první list jsem v únoru napsal, že sněží, aby mohlo tát. a beroun že taje, aby mohla sbírat popadaný rampouchy a slepovat je v antarktidu na náměstí u madony. zítra ho strhnu. stíní.

druhý a třetí list jsem popsal v dubnu. už netálo, chytil jsem první mouchu a psal žlutě. psal jsem, že prosvítá, když z rukou vysílá stíny na bertramku. a moucha že mi do dlaně vytesala další čáru. sečnu na život. možná, že teď žiju životy dva. svůj a s tou, co uletěla.

v srpnu jsem čtvrtý list propálil travou. a poslední vážku jsem z patra setřel za týden. jen uvízla. křídla jsem si vložil pod polštář. pro lepší sny.

dnes jsem popsal list pátý. lepší sny nemám. černobíle se utápím, příčně odléhám a z jabloní stírám prach. asi že přiletí vrány. lidé.

mám dům a rozpukaný strom. hosty vítám v dlani.