(Jouni Inkala)

- odvahu -

Cokoli jako modrá poušť
tě překvapí každou noc,
vedle tebe.

Moudří tvrdí, že sny jsou zrcadlo,
a s Alenkou chodí na kávu.

Já se z okna dívám na hřbitov
nebo spíš kolumbárium;
asi myslí i na mne.

Moře je nekonečná závist vůči pevnině,
stát s nohama v písku,
bosý,
utápím kamínky pláže.

Nic, ani žádná loď, ani tento písek
nezanechá stopu do věčnosti.

Řekni mi, jak se hledá klíč,
když nevím, kde jsou dveře!

Slovo je zamknuté ve sněhu.
Studíš se, pálíš -
tím sluncem:
tak prosím;

vezmi mne jinam.