Na té luxusní jachtě se nás sešlo osm mužů a počítám-li i strýčka Ottu, tak vlastně devět. Dva američtí bankéři, oba azerbajdžánského původu, filozof Paul a kapitán této lodi, rodilý Korsičan. Pak slavný dánský polárník, toho času na neplacené dovolené právě tady ve Středomoří, nějaký řecký továrník s obrovským bílým knírem, Němec Joachim Braun s argentinským pasem a Ahmed Al-Lazi, ropný magnát odněkud z Arábie. A já - známý světový spisovatel a esejista.
  Se všema jsem se nějak domluvil trochu anglicky, německy nebo lámanou portugalštinou, jen s Ahmedem, který se během svých studií v Curychu živil jako pouliční prodejce tureckého medu, lámanou turečtinou.
  Hráli jsem celé parné odpoledne poker se základní sázkou jeden tisíc dolarů na malém blindu a dva tisíce na velkém. Kozaté holky nám nosily koktejly, drinky a krabí saláty a hra dobře a příjemně ubíhala. Otta míchal karty, přepočítával sázky, vyplácel výhry a jedním očkem pozoroval opálené zadky polonahých krásek. Jen občas někdo odběhl do kajuty kapitána kvůli důležitému obchdonímu telefonátu, kromě Dána Hanssona - tomu nikdy nikdo nevolal. Jak jsem jsem již řekl, hra probíhala pěkně a svižně, semtam se v banku objevilo ke čtvrt miliónu dolarů a z jachty tak bylo možno slyšet smích nebo ironické dobrácké urážky.
  Přátelskou atmosféru jsem ale sdílel stále hůř, jelikož jsem během čtyř hodin hraní nevyhrál jedinou partii, přišel o víc jak půl miliónu dolarů, tedy téměř o polovinu svých životních úspor, které narostly především díky mé knize, proslulému satiricko-surrealistickému románu Dobrou noc Alberte, koni, Adolf vás nechává pozdravovat, který byl během jediného roku přeložen do osmačtyřiceti jazyků, včetně esperanta i etnické maďarštiny.
  "Půjdu se vykoupat," řekl jsem už naštvaně ke všem přísedícím lámanou welštinou krátce po té, co jsem před flopem zcela správně zahodil dvojku a sedmu, přičemž na flop jako naschvál přišla sedma a dvě dvojky. Pobídl jsem strýčka Ottu, aby to vzal za mě. Strejda se trochu polekal, ale já ho důrazně ujistil, že hrát hůř než já prostě nemůže.

  Když jsem se odrážel vstříc azurově zelené hladině moře, křikl na mě Otík česky:
  "Mário, Mário, mám dva kluky, co mám dělat?!"
  "Ztrojnásob sázku, Otíku!" - plácl jsem sebou o vodu. Na chvíli se spokojeně ponořil a pak zase vyplaval nahoru. Zaslechl jsem, jak na stole chrastí žetony.
  "Mário, Mário, Ahmed, Braun i Paul navýšili!" Skvělé, pomyslel jsem si. "Dorovnej to strejdo, to je jasný, jen do nich!"
  Plaval jsem volným tempem kolem jachty a vzpomínal na včerejší podvečerní historku: Ahmed vymyslel plán, že se budu jako na oko topit, že všem zainteresovaným pánům to bude jako jedno, a že si pro mne do vody budou muset skočit všechna ta krásná děvčata tady z lodi, a že mě potom budou muset křísit v některé z mnoha svých kajut. Ani vám nebudu vyprávět jak hezky a zvrhle to dopadlo: dřív než se setmělo, topili se v moři všichni pánové, včetně strýčka Otty.
  Mezitím byl na stole rozdán flop a Otta zase kvílel:
  "Chlapče, třetí kluk... Ale taky eso a král!" Ucítil jsem prudkou bolest na stehně. Když jsem se na nohu podíval, několik medúz sedělo na ní. "Navyš sázku! Strejdo!"
  "Strejdo?!" Začal jsem se dusit a celé moje tělo popálením doslova znehybnělo. Plácal jsem zmateně rukama a ze všech sil řval o pomoc.
  "To je ale kuliferda, ten můj synovec," zasmál se strýček lámanou patagonštinou. I Ahmed vyprskl smíchy, ač byl stejně jako Otta zabrán do velké a napínavé hry, které bank narostl na asi půldruhého miliónu dolarů.
  "To není moc dobrý, Mário! Na turnu zase eso!" zakřičel zase česky dost zoufale Otta.
  "Strej-do, j-á se ale to-pím," odpověděl jsem stejně zoufale a z posledních sil já.
  "A dej pokoj," odsekl strýc a chystal se dorovnat Ahmedovu i Braunovu sázku.
  V této beznadějné chvíli jsem správně vytušil, že je se mnou konec, ale ještě jsem to zkusil: "Polož karty, nařizuju ti, polož karty, strejdo!"
  "Ale jdi," rozesmál se na celé Středozemní moře milý strýček Otta, "ale jdi, Mário! Na pátý ulici čtvrtej kluk!! Je to naše, jsi boháč, hochu!"
  Klesal jsem ke dnu a najednou jsem si uvědomil, jak velkolepý a duchaplný život jsem vedl a jak budu mít krásný a bohatý, co bohatý...: přímo monstrózní pohřeb.
  Nakonec ještě odkryl své karty Ahmed, svojí zelenou královnu a zelenou desítku. Kombinace se zeleným esem, zeleným králem a zeleným jackem mu vytvořila nejvyšší možnou pokerovou vítěznou kombinaci, Královskou postupku v barvě. Strýček Otta na to chvíli omráčně zíral, pak praštil kartama o stůl, rozběhl se a skočil za mnou do moře. Od té doby už nás dva nikdy nikdo na žádné jachtě neviděl.