| Prolog |
|---|
Clockwise
Brave Sir
Henry swims the Serpentine in 16 seconds flat. We applaud him from the
plimsoll line; Sir Henry lifts his hat... We drink some wine. We hold
up signs. We give him 9 point 87 every time. Every time! That's just
the way things are in heaven here.
Sweet Katrina preens in six way mirrors under triple moons. I have seen her glide along the river murmuring this tune. Here.
A little bird just told me that my time is nearly through and soon I
must forget this place and crawl right back to you. Childhood ends and
"sense" descends, and I'll believe in you. I'll be leaving you.
---
1001 Commandments
I'll never shout you down I'll never shut you in I'll never lock you
out I'll never smash your things if your're ever out ever out with him
I'll never share my doubts I'll keep them all within I'll never shop
around I'll keep the shop within I'll keep it squeaky clean I'll never
listen in when you are phoning in I'll always let you win in your
forbidden games (*) I shall take the blame I shall sit outside in the
pouring rain If you shout my name If you shout my name If you shout my
name If you shout my name and if you shout my name I'll crawl into you
When I'm watching out watch the cat creep in I'll just go walk about
when you're upstairs with him & when he goes away & you cry out
your pain but here I am again here I am again I'm on my hands &
knees & you can cling to me & pin some wings on me & I will
ride the breeze I'm only here to please it's my philosophy & I
submit to thee yes I submit to she I submit to thee yes I submit to she
I submit to thee yes I submit to she I'll crawl into you I submit to
thee yes I submit to she (repeat til end)
---
Citadel
In blacklight
corridors of power, we were lost without a map. We skipped the
tripwires and searched for hours. We tiptoed through the traps. We slid
through empty rooms with white walls and crystal chandeliers? they had
carpets you could drown in. Bells were ringing in our ears. We slipped
through borders, skipped the lasers murmuring a code. We'd wade coals.
We climbed the scaffold - Hell, they even left the rope. We watched our
spinning friends descend? choked. Through passages we danced? we
glanced at fat men smoking fat cigars who spun their webs on screens
and threw telegrams in trays. Candy soldiers raised the table. Wearing
labels, muttering curses under sheeps' heads. They were naked from
their collars to their cotton socks. And every handshake gave a shock,
a buzz, a charge? we saw them star with stars with sugar knives, then
they fell into vats of lard. We watched but kept on moving higher?
through the hall of two way mirrors. I spied a boy scout shackled to a
chair and heard the whip crack "in the mood" as it made a parting in
his hair. But still he dared to bait his master until the red wheels
rolled from room to room to room. We padded past his tomb and kicked a
door down. It was the door that said 'no entry'. We took the lift and
flew to floor 666666666666? but no - one stood there waiting. No guard
blocked our path. There was just an empty room with the window wide
open and a note pinned to a chair. It said, "welcome friends! You
passed the test? and I'm glad you could make it. From here you watch
the world go by? and doesn't it look sad? And, like me before you, I'm
quite sure that you'll also take a dive so? Come to Daddy...
---
Rainbows Too?
A rock can be a hard place when you're in between the nagging
of a restless sea, a sorry sky, a darkening horizon....
When the one voice you can hear is just your own,
innocently thrown back by a gale that's so damn angry
nothing sails, nothing dares- except my endless love for you.
Sing for me my siren. I'm far away but know that I can hear you.
Here it's calmer. Here it's clear-it's Christmas on the Moon...
But still it's just another rock ,wrapped up inside a
fancy box that's just like all the others.
Time to throw back the covers and fly!
Cast away the rock that weighs you down.
I t's time to fly. |
|
| duha také? |
Ve směru hodinových ručiček
Statečný sir Henry přeplave zatáčku v šestnáctisekundovém bytě. Tleskáme mu v tenisových lajnách, sir Henry pozvedává svůj klobouk...
Popíjíme nějaké víno, zvedáme značky. Vždycky mu dáváme 9,87 bodů. Pokaždé! Takhle to prostě tady v nebi chodí.
Sladká Katrina se upravuje v šestisměrném zrcadle pod trojitým
měsícem. Viděl jsem ji plachtit podél řeky a šeptat tuhle melodii. Tady.
Malý ptáček mi právě řekl, že se blíží můj čas a brzy budu muset
zapomenout na tohle místo a odplížit se zpátky k tobě. Dětství končí,
„smysl“ upadá a já ti budu věřit.
Opustím tě.
1001 přikázání
Nikdy tě nebudu překřikovat, nikdy tě nikam nezavřu
Nikdy se před tebou neschovám, nikdy nebudu rozbíjet tvé věci, když jsi venku nebo s ním
Nikdy nedám najevo své pochybnosti, všechny je budu držet uvnitř
Nikdy nebudu poslouchat, když telefonuješ
Když budeš hrát své zakázané hry, vždycky tě nechám vyhrát
Jakoukoli vinu vezmu na sebe
Budu sedět venku v dešti, když zavoláš mé jméno
Když se dívám ven, vidím kočku plížit se dovnitř
Půjdu se projít, když jsi nahoře s ním
Když on odchází a ty křičíš svou bolest, jsem tady, jsem na svých rukou a kolenou
Můžeš se mě držet, špendlit na mě křídla a já budu řídit vítr
Jsem tu abych ti dělal radost, to je moje filosofie
Podřizuju se ti, podřizuju se jí
Podřizuju se ti, podřizuju se jí
Plížím se do tebe
Podřizuju se ti, podřizuju se jí
Pevnost
V temných chodbách síly, byli jsme ztraceni, bez mapy. Přeskočili jsme
ochranné dráty a hodiny hledali. Po špičkách jsme obcházeli pasti.
Procházeli jsme přes prázdné místnosti s bílými zdmi a křišťálovými
lustry. Byly tam koberce, ve kterých jste mohli utonout. Zvonky zvonily
v našich uších. Klouzali jsme přes hranice, přeskakovali lasery, šeptající tajné kódy, brodili jsme se uhlím a šplhali po lešeních. Viděli jsme své přátele klesat, dusit se. Tančili jsme pasážemi. Letmo jsme zahlédli tlusté muže, kouřící tlusté doutníky, kteří splétali své pavučiny na stěnách a odhazovali telegramy na podnosy. Cukrkandloví vojáci zvedali stůl. Měli na sobě štítky a mumlali kletby zpod svých ovčích hlav. Byli nazí, měli jen límečky a bavlněné ponožky. Každé potřesení rukou dávalo šok, bzukot. Viděli jsme je hrát s hvězdami, s noži z cukru a potom padali do velkých sudů se sádlem. Dívali jsme se, ale snažili jsme se postupovat dál skrz halu s dvousměrnými zrcadly. Sledoval jsem chlapce ve skautském, připoutaného k židli a slyšel třasknutí biče, který vytvořil pěšinku v jeho vlasech. Ale pořád toužil následovat svého pána dokud se rudá kola nezačala protáčet všemi místnostmi. Prošli jsme jeho hrobkou a vyrazili dveře. Byly to dveře, nesoucí nápis „Nevstupovat.“ Vešli jsme do výtahu a jeli do patra 66666666666666, ale nikdo tu na nás nečekal. Žádný strážce nám nezastoupil cestu. Byla tu jen prázdná místnost s oknem doširoka otevřeným a papír přišpendlený na židli, kde bylo napsáno „Vítejte přátelé. Prošli jste testem? Jsem rád, že jste to dokázali. Z tohoto okna můžete vidět celý svět. Nevypadá smutně? A, jako já před vámi, jsem si jistý, že skočíte, takže? Pojďte k tatínkovi....“
Duha také?
Skála může být nepříjemné místo,
když jste mezi nepříjemným nekonečným mořem,
lítostivou oblohou a stmívajícím se obzorem...
Když jediný hlas, který můžete slyšet je ten váš,
který vám vítr nevinně vrací zpět, to je tak k vzteku,
nic a nikdo nepřipluje, nikdo si netroufá.
Je tu jen má nekonečná láska k tobě. Zpívej mi má siréno. Jsem daleko, ale víš, že tě uslyším. Tady je ticho, tady je vše čisté. Jsou to vánoce na Měsíci... Ale je tu pořád ještě jiná skála, zabalená uvnitř efektně zabalené krabice, která vypadá právě tak jako ostatní. Je čas strhnout obaly a letět!
Zahoď skály, které tě stahují k zemi. Je čas letět. |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 8, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 12.07.2009 22:08.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
muclicka 
patafyzik 
Mario Czerney